Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Výlet ZADAR/MO/

Zprávy z velkopavlovického gymnázia a projektu Erasmus plus... 


Pokud se člověk rozhodne cestovat sám, je dost pravděpodobné, že na cestách potká spoustu různých lidí. Co je ale také dost pravděpodobné je to, že můžeš potkat stejné blázny, jako jsi ty sám. 

To se podařilo i mně a před nedávnem jsem si s kamarády, které jsem potkala po světě, založila vlastní organizaci EU-th Together (čti: jůt tugedr) na vytváření Erasmus plus projektů. Nová parta, nová práce, teambuilding v zahraničí nutností.

Přes Velikonoce se toho až tolik neděje, proto jsme se rozhodli jet na prodloužený víkend. No, rozhodli… Jak se to vezme. Spíš nám to bylo oznámeno. První otázka: „A kam pojedeme?“, následovala rychlá odpověď: „Neřeknu, uvidíte, nechte se překvapit.“ Říkala jsem, že jsem poznala stejné blázny, jako jsem já. Tím naše dobrodružství začalo a v pátek 15. dubna jsme se sedmimístným autem, namačkaní jako sardinky, vydali na cestu do neznáma. 

Já tipovala Rakousko nebo Slovensko, avšak takzvaně jak se říká: „Samá voda.“ Proč doslova samá voda? Dojeli jsme k vodě a žádný rybník to tedy nebyl. Po devíti hodinách jsme přijeli do cílové destinace. No jasně, že "Jugoška", konkrétně město Zadar. Ještěže jsme si jako správní Češi zabalili i ty řízky na cestu!

Náš teambuilding byl pojatý hlavně tak, abychom se něco naučili, jelikož nám vše hradila Evropská unie. Musím říci, že jsem nečekala, že se ocitneme v tak krásném historickém městě uprostřed Chorvatska. Samozřejmě i s mořem, to musí být. Nacházeli jsme s v severní Dalmácii a kupodivu bylo i centrum moderní se spoustou různorodých obchodů. 

Měli jsme zaplacenou prohlídku po městě a informace, které nám paní průvodkyně řekla, byly dechberoucí. Zadar, který je více než 3.000 let starý, je přezdíván  "rebel mezi chorvatskými městy". Ve 4. století před naším letopočtem založili osadu Liburnové, avšak tento kmen zanedlouho vystrnadili Řekové. V 7. století patřil Zadar k Byzantské říši a připadl k chorvatskému království.

Musím říci, že Zadar má celkem dost bohatou historii, to bych mohla tady psát dlouho. Až v roce 1933 bylo Chorvatsko samostatným právním státem. Předtím, v letech 1991 až 1993 utrpěla celá oblast velké útoky od Srbů. Škody byly vysoké jak na lidských obětech, tak na poškozeném městě. Stále se zde nachází ulice, které mají připomínat tato hrozná léta a utrpení Chorvatů.

Muzeum, které jsme navštívili, nabízelo k shlédnutí spoustu exponátů především z druhé světové války. Byla zde i jména obětí vyrytá do kamene. Toto místo mi nahánělo chvílemi hrůzu. Když jsem kráčela po schodech, kde byli dříve vlečeni vězni, mráz mi běhal rychlostí světla po zádech. Neskutečné, jak i historie umí stále žít a dýchat ve zdech obydlí a budov. Ta atmosféra, která tu panovala, byla opravdu zvláštní. Tma a zima tomu jen přidávaly na autentičnosti.

Prohlídku s paní průvodkyní jsme zakončili však docela vesele. Vedle muzea se nacházela věž, kterou můžete spatřit i na níže přiložené fotografii. Byl to vlastně takový kostelík, no spíš kostel, když měřil 27 metrů a tato stavba patřila mezi nejvýznamnější díla architektury v ranném středověku. Památka stojí na dávném římském fóru, tudíž můžete vidět pozůstatky kamenů na cestách. Říká se, že tato stavba byla inspirována kaplí Karla Velikého v Cáchách. Na vyhlídkovou věž kostela se platilo vstupné dvě eura, bylo samozřejmé, že takový výhled jsme si nemohli nechat ujít.

Ale… Tohle byl opravdový teambuilding. Mraky lidí a úzké schody nahoru. Taky se našli turisté, kteří měli závratě a báli se z vysoké věže sejít schody dolů. No opět se aspoň něco dělo. Něž jsme se vyšplhali nahoru, byla hodina pryč. Fakt to bylo trošku za trest, jelikož schodiště překypovalo lidmi s malými dětmi a byl to jeden velký chaos. O tom, že jedna slečna tam chytla panický záchvat, tentokrát kvůli klaustrofobii, o tom ani nemluvím. Avšak i naše organizace se má zabývat tím, že si umíme pomáhat, tudíž jsme se snažili vžít do jejich situace a pomoci jim. Zážitek na celý život a naštěstí všechno dobře dopadlo.

Náš poznávací výlet Zadar(mo) pokračoval další den v nádherné katedrále svaté Anastázie ze Sirmina, která je největším chrámem v Dalmácii. I přes to, že byl velký velikonoční svátek a konala se zde mše, mohli jsme nahlédnout dovnitř na barevné mozaiky. Zaujala mě také Pevninská brána hned na začátku města, která nyní vítá turisty do historického centra a nachází se zde spoustu obchodů se suvenýry a také mnoho restaurací s tradičními pokrmy, především z ryb a mořských plodů.

Jak je již u nás „erasmáků“ zvykem, nechyběli ani rozhovory s místními obyvateli Dalmácie a také fotografie s nimi. Na to, že jsme v Chorvatsku strávili necelé dva dny, vyzkoušela jsem si spoustu nových věcí a dozvěděla jsem se konečně o „Jugošce“ něco víc, než jen to, že tam jezdí Češi „válet šunky“. Myslím si, že kolem nás je nespočet úžasných míst, o kterých skoro nic nevíme a je to velká škoda. Do budoucna budeme organizovat nové projekty také o historickém Chorvatsku, tak budu doufat a věřit, že se zúčastní co nejvíce studentů z našeho gymnázia ve Velkých Pavlovicích.

Děkujeme za tuto možnost poznávat svět a získávat ty nejcennější životní zkušenosti!

Gymnázium * ERASMUS +; Chorvatsko - město Zadar

Text: Sarah Horáková, studentka Gymnázia Velké Pavlovice / Foto: Soukromý archiv Sarah Horákové / 19.4.2022