Absolventka velkopavlovického gymnázia 2013 Karolína Osičková se s námi podělila o své zkušenosti a zážitky z letní školy Interkontinentálního jaderného institutu.
Jistě jste už někdy slyšeli o programu ERASMUS, díky kterému mohou studenti vysokých škol strávit část svého studia na zahraničních univerzitách. Není to však jediná možnost, jak tzv. někam vyjet. Další možností jsou letní školy. Možná se vám zdá, že strávit kus prázdnin na další škole musí být utrpení, do kterého by dobrovolně šel jenom blázen. Já bych se ale ráda s vámi podělila o mé zkušenosti a tím vás snad i trochu namotivovala k účasti na podobné stáži.
Celý červen jsem strávila na letní škole Interkontinentálního jaderného
institutu (Intercontinental Nuclear Institute – INI). Asi ze 120 uchazečů
z celého světa nás bylo vybráno 28. Na měsíc jsem měla spolužáky
z Česka, Polska, Slovinska, Slovenska, Chorvatska, Rumunska, Běloruska,
Litvy, Maďarska, Ukrajiny, Malajsie, Jordánu, Saudské Arábie, Ghany, Nigérie a
Mexika. Naše „třída“ nebyla rozmanitá jen národnostmi, ale také profesemi. Tato
letní škola (jako i spousta dalších stáží v jiných oborech) totiž není
omezena věkem a podmínkou účasti není status studenta. Jediné, co jsme měli
společné, byla jaderná část energetického průmyslu. Takže jsme se sešli jaderní
inženýři, operátoři reaktorů, jaderní fyzici, vědci, ale také právníci,
úřednící a zákonodárci.
Celá škola trvala čtyři týdny, které jsme trávili na rozličných přednáškách
a exkurzích. První polovina se odehrávala na zámku Štiřín kousek od Velkých
Popovic (kam jsme samozřejmě naše mezinárodní přátele vzali na exkurzi do
pořádného českého pivovaru). Navštívili jsme Centrum výzkumu Řež a jejich
jaderné výzkumné reaktory LVR-15 a LR-0. Nechyběla ani návštěva jaderné
elektrárny Temelín, kde jsem si zažila perné chvilky při překladu výkladu paní
průvodkyně a navíc při odpovídání na zvídavé dotazy ukrajinských kolegů ze
stejného typu jaderné elektrárny. Také jsme se byli podívat na netypický
uranový důl ve Stráži pod Ralskem a dva dny jsme strávili v laboratořích
na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské.
Takovéto mezinárodní školy se nezaměřují pouze na výuku a exkurze, ale celé jsou také o získávání kontaktů. A tak jsme se museli jako kolektiv řádně stmelit. Nejvíce tomu napomohl interkontinentální večer. Každý účastník přivezl ze své země typické pochutiny, popovídal o folkloru a zvyklostech a také zazpíval národní hymnu. Za zmínku určitě stojí jordánské cukroví plné medu, kořeněná káva ze Saudské Arábie a třeba ještě rumunské likéry. U našeho českého stolečku zabodovaly nejvíce asi utopenci, tvarůžky a moravské víno. A taky proběhla menší (ostrá) výměna názorů s kolegy ze Slovenska o tom, čí jsou vlastně Horalky... J
Druhých 14 dní v městečku Lowell v Massachusetts probíhalo velmi podobně. Jenom jsme nebydleli na zámku, ale na kolejích, a nejedli jsme v zámecké restauraci, ale ve školní jídelně. Navštívili jsme výzkumný reaktor na MIT (Massachusetts Institute of Technology), což pro mnohé z nás byl splněný sen. Také jsme měli exkurzi na jaderné elektrárně Pilgrim, která má varný reaktor – velmi odlišná technologie od našich tlakovodních reaktorů. Třetí reaktor jsme viděli v Lowellu na půdě naší hostitelské univerzity (University of Massachusetts, Lowell). Na tomto výzkumném reaktoru jsme si vyzkoušeli několik klasických reaktorových cvičení. Kromě reaktorů jsme navštívili i firmu vyrábějící radiofarmaka, jeden z největších univerzitních počítačů na světě a středisko provozovatele přenosové soustavy pro celou Novou Anglii.
Kolektivního ducha jsme podpořili večerem při bowlingu a sportovního ducha
zase výletem na kajacích po řece Merrimack za hustého deště. Ale nemyslete si,
že jsme jenom pasivně nasávali informace a ve volném čase se bavili poznáváním
Ameriky. Tak 80 % volného času jsme strávili vytvářením skupinových projektů,
které jsme poslední den prezentovali zástupcům pořádajících univerzit (ČVUT a UMass
Lowell) a Mezinárodní agentury pro atomovou energii. Projekt naší skupinky se
zabýval dlouhodobým řešením energetického problému Malajsie, kde jsme po
pečlivé a náročné analýze navrhli jako řešení britskou a korejskou
koncepci malých modulárních reaktorů.
Se spolužáky z ČVUT jsme využili možnosti posunout si zpáteční letenku
o týden později a na 8 dní se z jaderných studentů stali turisté. Pět dní
jsme strávili (znovu)objevováním Nové Anglie, kdy jsme si prošli Boston,
Provincetown, Quinsy. Vše vyvrcholilo Dnem nezávislosti, který jsme strávili
v Plymouthu, první britské kolonii v Severní Americe. Větší esenci
Ameriky bychom hledali asi těžko.
Protože se v nás ale zvídavé technické duše nezapřou, strávili jsme také skoro celý den v bostonském muzeu vědy a na poslední 3 dny jsme se vydali do Kanady. Kanada má totiž svoje speciální reaktory CANDU a my jsme si prostě nemohli nechat ujít příležitost je vidět. Letní škola nám poskytla dostatek kontaktů, aby se celá akce mohla uskutečnit. Pravý reaktor jsme sice neviděli, protože není jen tak jednoduché se dostat na jakoukoli jadernou elektrárnu, ale podařilo se nám domluvit prohlídku výcvikového centra, kde mají jeho cvičnou repliku. Celé dvě hodiny jsme nevycházeli z úžasu, byl to pro nás naprosto jedinečný zážitek, který se nám už asi nikdy nepodaří zopakovat.
Účast na letní škole INI nás stála spoustu komplikací jako je zkrácené zkouškové, absence v práci, odloučení od rodin a ani samotné přihlašování a výběrový proces nebyly procházka růžovou zahradou. Ale stálo to za to a dalo mi to mnohem víc – zkušenosti v oboru, kontakty, příležitosti. A že letní školy a stáže mají opravdu svůj přetrvávající vliv dokazuje i to, že během psaní tohoto vyprávění konzultuji s mými interkontinentálními „spolužáky“ nadstandardní prvky bezpečnosti práce na Ukrajině, populárně naučný program pro Ghanu a další témata. Já si k nim pravděpodobně půjdu pro radu, až začnu za měsíc psát diplomku.
Tak co, na jakou letní školu vyrazíte vy? J
Letní škola Interkontinentálního jaderného institutu
Text: Bc. Karolína Osičková / Foto: Archiv Karolíny Osičkové / 27.7.2018