Již tuto neděli dne 14. června 2009 projde městečkem Velké Pavlovice průvod provoněný okvětními lístky růží a pivoněk – bude se konat oslava Božího těla. Farníci si tak připomenou pradávnou Slavnost Těla a Krve Páně, která je specifická především pro zde hluboce zakořeněnou církev katolickou, jež si tímto aktem každoročně připomíná reálnou přítomnost Ježíše Krista. V čele krojovaného průvodu stane farář Mgr. Petr Papoušek.
Ten Vás tímto k nedělní slavnosti jménem celé farnosti srdečně zve.
Mše svatá začíná v 10.00 hod. dopoledne.
Z let minulých ...
... VÍTE, ŽE?
Slavnost Těla a krve Páně, dříve zvaná Boží Tělo, je specifická pro katolickou církev, neboť se začala slavit, aby se zdůraznila reálná přítomnost Ježíše Krista, a to jednak v jeho Božství, tak v jeho lidství v Eucharistii - Nejsvětější svátosti, neboť dle nauky katolických a pravoslavných křesťanů Tělo Páně je proměněná hostie (chléb) a krev je proměněné víno.
Patří mezi pohyblivé svátky, to znamená že v různé roky připadne na různé datum. Slavnost se koná vždy ve čtvrtek v období po skončení liturgické velikonoční doby, po slavnosti Nejsvětější Trojice. Datum slavnosti je tedy odvozeno od data Velikonoc.
Čtvrtek je den, kdy Ježíš slavil se svými apoštoly poslední večeři a při ní poprvé proměnil chléb a víno ve svoje tělo a svoji krev. Protože během Velikonoc na Zelený čtvrtek v den připomínky Ježíšova zatčení a začátku jeho utrpení nemůže slavnost naplno vyznít, slaví se samostatně po Velikonocích. Svátek zavedl papež Urban IV. v roce 1264.
Pro slavnost je typické podávání přijímání věřícím pod obojí - hostie se buď namáčí ve víně (tělo v krvi) nebo někde v menších společenstvích po přijetí hostie ještě věřící pijí z kalicha proměněné víno. Po mši bývá alespoň krátká adorace.
V závěrečné části mše svaté bylo zvykem konat procesí s baldachýnem a zastavovat se při jednotlivých vyzdobených oltářích za zpěvu eucharistických písní (v katolickém kancionálu od čísla 700 výše). Družičky - mladé slečny - jsou oblečeny v bílém a házejí plátky květin - nejčastěji růže a pivoňky před kněze, který pod baldachýnem nese v monstranci Nejsvětější svátost - (proměněnou velkou hostii). Květy posypaná cesta je jedním z výrazů úcty k Ježíši nesenému v průvodu. Kolem baldachýnu šli ministranti se svícemi.
Slavnostní průvod s Nejsvětější svátostí ven mimo prostor kostela se koná až do současnosti a lze se jej zúčastnit i ve velkých městech (Praha, Brno). Průvod bývá spojen se žehnáním městu Nejsvětější svátostí a někdy vede po trase mezi několika kostely.
Tradice průvodů na veřejnosti byla narušena za totality v období tzv. reálného socialismu, kdy křesťanským církvím byly trpěny pouze neveřejné aktivity odehrávající se za zdmi kostelů. Zejména katolické církvi nebyla povolována veřejná vystoupení. Když k nim došlo bez povolení, byla považována za „maření dozoru nad církvemi“ a stíhána jako porušení zákona.
Po roce 1989 se tradice průvodů při slavnosti Těla a krve Páně vrací. Omezením některých pompézních prvků (baldachýn, prapory) se církev snaží připomenout lidem Ježíšovu trvalou přítomnost bez vyvolávání nežádoucích asociací s historickými projevy triumfalismu apod.
Boží Tělo v duchu tradic a starodávných zvyků ...
Lidé, kteří šli na Boží tělo do kostela měli sebou na posvěcení věnečky a věnce, zhotovené z různých lučních bylin. Hospodyně pak takový věnec dávala dobytku a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství před bleskem a krupobitím.
Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které zdobily oltáře prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrost pak len do závratných výšek.
Cestu po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky. Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami.
Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.
Zdroj informací: www.wikipedia.cz
10-06-2009