Není nad to, splnit si aspoň jednou v životě "svůj velký sen". Karolíně se to podařilo! Nevíte, o čem je řeč? Začtěte se...
Jmenuji se Karolína Osičková a je mi čerstvých osmnáct let. Pocházím z Velkých Pavlovic, kde studuji osmileté gymnázium. Asi před měsícem jsem dostala jedinečnou možnost nahlédnout pod pokličku dění Jaderné elektrárny Temelín.
V lednu tohoto roku jsem si na internetu všimla soutěže o tzv. zážitkový den. Po bližším zkoumání portálu jobs.cz, který tuto soutěž pořádal, jsem zjistila, že jednou z výher je den v jaderné elektrárně. Už nějakou dobu mě jaderná fyzika velmi zajímá, neváhala jsem tedy ani minutu a přihlásila se do kategorie Jaderný technik/jaderná technička.
Několik následujících týdnů jsem pak „otravovala“ všechny známé a rodinu, aby pro mě hlasovali. Dosáhnout nejvyššího počtu hlasů naštěstí nebylo nijak extrémně těžké, neboť v mojí kategorii bylo jen 16 soutěžících. Už jsem se tedy těšila, až mi přijde e-mail od jobs.cz, který by potvrdil výhru. E-mail ale stále nepřicházel. Začínala jsem mít obavu, že mě třeba do elektrárny nepustí, protože mi tehdy ještě nebylo osmnáct.
Po téměř nekonečném čekání, kdy jsem dvakrát denně netrpělivě kontrolovala příchozí poštu, mi napsala paní Lenka Kovaříková. Potvrdila mou výhru zážitkového dne a připojila bližší informace. Můj den jaderné techničky byl určen na 15. května v jaderné elektrárně Temelín. Už jsem se nemohla dočkat.
Jak se blížil 15. květen, začínala jsem být trochu nervózní, přece jen je to od nás z jihomoravských Velkých Pavlovic do Temelína docela daleko. Aby mě tatínek uklidnil, domluvil u našich přátel v Českých Budějovicích, že u nich můžeme ze 14. na 15. přespat.
Vyrazili jsme tedy už o den dříve. Stejně jsem ale byla nervózní, abych nic nezapomněla. Do elektrárny jsem potřebovala jen občanský průkaz, nicméně i ten jsem kontrolovala asi desetkrát před odjezdem a po cestě do Budějovic ještě nejméně pětkrát.
V Temelíně jsem měla být už v 5:45, bylo potřeba vyřešit vstupní a bezpečnostní formality. Přivítala mě paní Hanka Marečková, moc příjemná paní, díky které ze mě opadla většina nervozity. Paní Marečková mi zařídila vstupní kartu, ještě jsem poskytla otisk ruky a hurá přes bezpečnostní kontroly. Velký žlutý rám potvrdil, že zatím ještě nesvítím a už jsme se vydaly do areálu elektrárny.
Po cestě za panem Ondřejem Češkou jsem se od paní Marečkové dozvěděla, v které budově se co nachází a také spoustu dalších zajímavých věcí. Věděli jste třeba, že plány na dostavbu Temelína váží 70 kilo?
S panem Češkou jsme navštívili ranní poradu, tzv. ROPku, a potom už začala prohlídka areálu a jednotlivých budov. Nejprve jsme se vydali ke chladícím věžím, kde se k nám připojili páni kameramani a pan Pavel Šimák. Odtud jsme mohli zrovna pozorovat zkoušku dieselových motorů, na které jsme se byli podívat později. Stopadesátimetrové chladící věže jsou opravdu impozantní dominantou celé jaderné elektrárny. A každá věž má 111 nožiček :-).
Potom jsme pokračovali do strojírny, abychom si prohlédli turbínu. Původně jsem myslela, že mě nějaká turbína a parovody nebudou zajímat, ale opak se stal pravdou. Pan Češka dokázal o turbíně mluvit velice záživně a já jen ohromeně poslouchala a prohlížela si obrovskou šedesátimetrovou turbínu.
Největším překvapením pro mě bylo, že jsem se mohla podívat i do blokové dozorny. Do opravdické blokové dozorny! Samozřejmě jen na zelený koberec do rožku, ale i tak to pro mě byl neskutečný zážitek, asi nejsilnější za celý den. Vždyť tady se řídí celý reaktor! S respektem jsem pozorovala pány operátory, jak dělají svou každodenní práci, a netroufala jsem si prakticky ani špitnout.
Z dozorny se mi sice moc nechtělo, ale radši jsme nechali operátory při práci a vydali se projít si hygienickou smyčku do tzv. kápéčka neboli kontrolovaného pásma. Přiznám se, že jsem moc netušila, co mě čeká. Jasně, o žlutých kombinézách jsem slyšela, ale nevěděla jsem, že budu muset všechno oblečení vyměnit za žluté a sundat i všechny šperky. Ale co, holka z Moravy se přece neztratí ani v kontrolovaném pásmu. Takže hurá do žlutého! Na radu paní Marečkové jsem si vybrala boty o dvě čísla větší a hned jsme se společně vydaly zkontrolovat dozimetry.
Když jsme se znovu převlékli do civilu, vyrazili jsme na oběd. Jsem moc ráda, že jsem si mohla s mými průvodci popovídat o různých možnostech studia. Od pana Češky jsem dostala radu, že na psychotesty, které jsou důležité pro získání stipendia, bych měla jít odpočatá a v absolutní pohodě. Pan Šimák mi zase vyprávěl o Letní univerzitě. Už se moc těším, až budu na vysoké a budu se moci Letní univerzity v Temelínu nebo v Dukovanech také zúčastnit.
Po obědě jsme šli navštívit výcvikové centrum a simulátor. Přivítal nás pan Josef Blažek a provedl mě po celém centru. Ze začátku jsem opravdu nemohla uvěřit, že si můžu projít celou, úplně přesnou kopii blokové dozorny. Ale bylo to naprosto úžasné. Nejradši bych si nechala od pana Blažka vysvětlit každičké tlačítko a tlačítečko. Pan Blažek měl se mnou neskutečnou trpělivost a ochotně zodpověděl všechny mé dotazy.
Nakonec mi pan Šimák ukázal pár prezentací o Temelínu a stážích Jaderné maturitě a Letní univerzitě a paní Marečková mě pozvala do Informačního centra Vysoký Hrádek.
Závěrem tohoto článku bych ráda poděkovala všem, kteří se o mě ten den starali. A to hlavně paní Marečkové za to, že na mě byla velmi milá a starala se o mě „jako o vlastní“ :-). Panu Šimákovi za fotografie a rady do budoucna. Panu Češkovi za obsáhlý výklad, jsem ráda, že jsem se toho tolik dověděla. Děkuji také panu Blažkovi, že se mě ujal u simulátoru a přiblížil mi práci operátorů. Chtěla bych také poděkovat panu řediteli, že si na mě našel pár minut, moc si toho vážím.
Mé díky patří samozřejmě také pánům kameramanům za zvěčnění krásného dne a paní Lence Kovaříkové z jobs.cz, která mi tento den zprostředkovala.
Můj den v Temelíně byl pro mě ohromným zážitkem a velkou životní zkušeností. Celý den jsem nasávala informace jako houba. Dříve jsem hodně váhala mezi studiem zpěvu a jaderné fyziky. Teď už mám více méně jasno. Jaderka vede!
Karolína Osičková, studentka Gymnázia Velké Pavlovice
Fotogalerii z exkurze Karolíny Osičkové v Jaderné elektrárně Temelín
otevřete kliknutím na obrázek...
Foto: Soukromý archiv Karolíny Osičkové
04-06-2012-BK