V Jáchymově panuje nejasná atmosféra - nedotknutelná a těžce rozpoznatelná. Rozmanitá historie Jáchymova se jakoby vznáší nad městem ve velkém oblaku, který tu zůstává neustále, nezávisle na současném dění, jako by město na něco čekalo. Na co Jáchymov může čekat? Je možné, že na rekonstrukci renesančního komplexu, archeologické výzkumy nebo zpopularizování mezi turisty. Ale nejvíce ze všeho nejspíše čeká na poznání a odhalení jeho historie 50. let minulého století, která téměř upadla v zapomnění. A to jsme měli za cíl my, studenti semináře českých moderních dějin 3. A a septimy pod vedením paní učitelky Míchalové, během naší třídenní exkurze.
První den nás čekala návštěva expozice Knihovny Latinské školy se svou unikátní sbírkou rukopisů a také muzeum Královské mincovny, kde jsme měli příležitost seznámit se blíže nejen s těžbou jáchymovského stříbra a uranu, ale také s celkovou historií města. Tento přehled jsme mohli uplatnit následující den, kdy nás čekal celodenní program po stopách jáchymovských pracovních táborů. Provázel nás pan Miroslav Palfi, který celý program obohatil svým poutavým výkladem. Navštívili jsme Štolu č. 1 a prošli zhruba dvanáctikilometrovou stezkou zvanou Jáchymovské peklo.
Příroda v okolí Jáchymova je okouzlující, přímo dechberoucí. Ale když si člověk uvědomí, že přesně touto trasou chodívali nevinní političtí vězni svázaní ocelovým lanem, musí dech zadržet. Celý Jáchymov je pokryt protiklady, vyvolávající otázky s nepochopitelnými odpověďmi. Jako když jsme stáli na vrcholu kopce, který strmě klesal několik set metrů k rybníku. A až později jsme se dozvěděli, že každý milimetr tohoto kopce vyházeli ručně političtí vězni. Dříve zde byla rovina.
O nepředstavitelně krutých podmínkách a násilnostech, které zde byly na politických vězních páchány, nechtěli někteří z vězňů ani po revoluci mluvit. Jen hluboké lesy se stromy a jejich kořeny v místech, kde vězni bývali popravováni, mučeni k smrti nebo zastřeleni při útěku, nesou celou pravdu. V místě nejčastějších poprav ani ptáci nezpívali, hmyz nelétal.
Uvědomili jsme si více než kdy jindy, že jediným způsobem, jak zabránit opakování minulosti, je o historii vědět. A přestože se to často říká, je tomu skutečně tak? Jelikož je smutný pohled na to, jak ostatky pracovních táborů zarůstají trávou a mechem, ale daleko smutnější je vidět, jak přímo na některých bývalých táborech rostou hotely nebo rekreační střediska. Jáchymovská historie 50. let minulého století postupně upadá v zapomnění a s tím i vzpomínka na statisíce zatčených a desetitisíce zemřelých nevinných politických vězňů. A to si nezaslouží. Za každým z nich se skrývá příběh a osobnost, které si zaslouží úctu a čest.
Proto jsme všichni vděční za tento zájezd a za seminář paní učitelky Míchalové, který nám umožnil vniknout do nedávné historie a propojit ji s naším současným životem.
Svoboda a demokracie jsou křehké jako sklo. Je těžké je ochránit, ale když o nich a o minulosti s ní spojené nic nevíme, rozbijí se, stejně jako kdybychom nevěděli, že sklo se roztříští při větším úderu. Proto sklo obmotáváme papíry a ochrannými vrstvami. A když budeme vědět o naší historii, můžeme náš demokratický stát také obklopit ochrannou a nepropustnou vrstvou - naším uvědoměním, hodnotami a následováním naší skutečné cesty, jak Tomáš Garrigue Masaryk již roku 1895 prohlásil: „Humanita je náš poslední cíl národní a historický; humanita je program český.“
Gymnázium * Studenti velkopavlovického gymnázia po stopách jáchymovské historie
Text: Ela Dagidirová, 3.A / Foto: Mgr. Pavla Míchalová, Gymnázium Velké Pavlovice / 3.6.2024