Břeclavský deník 15.1.2014 * Dvaadvacetiletý student informatiky Marek Musil z Brumovic má dva velké koníčky. Fotografování a hru na tahací harmoniku. Často pořizuje snímky lidí v kroji.
První zrcadlovku dostal před třemi lety. Dvaadvacetiletý student informatiky Marek Musil z Brumovic od té doby fotografování, jak se říká, propadl. Svůj díl na tom nese jeho dědeček Stanislav Valný.
„Byl fotograf. Jeho snímky jsem se začal pořádně probírat až v posledních několika měsících. Vytvořili jsme totiž spolu projekt Podzim života, kde stál i modelem," vzpomíná s vděčností Musil. V něm se spolu pokusili o opakování těch několika málo fotografií, na kterých je jeho dědeček zachycený.
Mladý muž však v hledáčku nejraději objevuje svět hodů, slavností a krojovaných. Z pohledu fotografa. Z druhé strany jej totiž zná dobře, sám je dosud součástí brumovické chasy a často jezdí na hody i „přes pole".
„Folklor mám rád. Poprvé mě oblékli do kroje snad ve čtyřech letech, možná i dřív. Co se mi na focení hodů líbí? Nejlepší je, když jsem v centru toho dění, v kontaktu s lidmi. Chvilku jim trvalo než si zvykli, že k nim kvůli snímkům chodím poměrně blízko. Fotka je ale o komunikaci. Někdy stačí jen oční kontakt. Ve výsledku je to znát," říká Musil.
Letos fotil třeba na nedávném krojovém plesu ve Velkých Pavlovicích.
A dobrá momentka? Na tu podle něj recept neexistuje. „Kdybych jej znal, tak by všechny mé fotky byly perfektní. Ze všech snímků bývá ale jen jedno procento směsí zvláštních náhod," usmívá se.
Původnímu foťáku, podle svých slov, zatím zůstal věrný, stačil už ale prostřídat asi patnáct objektivů. Doma mu jich zůstalo asi šest.
„Člověk si o fotografování může nastudovat spoustu informací, třeba z internetu. Hodně věcí je ale daných tím, jak člověk vnímá svět kolem sebe," zamýšlí se.
Foťák si bere i na cesty do zahraničí, zároveň však tvrdí: „Raději fotím hody. Jsou tací lidé, kteří dovezou hezké fotky z Indie nebo podobně, ale ta zajímavost u nich pak spočívá v tom, že jde o úplně jinou kulturu a zemi," uvažuje.
V Brumovicích má Musil i vinohrad a také další zálibu, hru na harmoniku.
„Tahací harmonika mě lákala, jelikož na ni hrál můj strýc. Začal jsem sám od sebe, asi deset let jsem pak měl soukromého učitele Karla Otáhala. Naplno jsem se tomu začal věnovat až potom, co jsem odložil etudy a propadl lidové hudbě, zejména té moravské," uzavírá rozhovor.
Autor: Přemysl Spěvák
Fotografie Marka Musila si můžete prohlédnout po kliknutí ZDE
Foto © 2013 Marek Musil
16-01-2014 PV