Město Velké Pavlovice se nalézá v jižní, velmi teplé a úrodné, vinorodé části jižní Moravy, v nivě říčky Trkmanky, na západním okraji nízké pahorkatiny Ždánického lesa. Příhodné přírodní podmínky umožnily trvalé osídlení této oblasti lidmi a její intenzívní zemědělské využívání již po staletí, což vedlo již v dávných dobách k výrazné přeměně původní panenské přírody v kulturní krajinu s jejími dominantními prvky, tj. v rovině s lidskými sídly, zahradami a poli a na svazích přilehlých kopců svazích zejména pro tuto oblast tolik charakteristickými meruňkovými sady a vinicemi.
Největší změny se týkaly odlesnění krajiny a její přeměně na kulturní step. Ta zde byla po staletí udržována zemědělskou činností, dnes však již dochází, v souvislosti s postupujícím globálním oteplováním naší planety, k její stabilizaci i klimaticky, neboť s neustálým snižováním srážek se oblast jižní Moravy stává stále sušší, a také teplejší.
Současná příroda katastru Velkých Pavlovic odráží všechny výše uvedené skutečnosti: je to příroda kulturní krajiny s převažujícím zemědělstvím, tedy zdánlivě ne příliš zajímavá, s nižší druhovou rozmanitostí oproti nedalekým přírodním rezervacím. Opak je však pravdou: vzhledem k členitému kopcovitému terénu západní, severní i východní části katastru se zde zachovala řada zemědělsky neobdělávaných míst (meze, svahy kopců, opuštěné úhory), které poskytují svými vhodnými životními podmínkami útočiště celé řadě význačných, často i vzácných teplomilných a suchomilných druhů rostlin a bezobratlých živočichů, ale také obratlovců – plazů, ptáků i některých savců, ve velkých polohách poblíž Trkmanky i některých významných druhů obojživelníků.
FLORA
Většina druhů rostlin se zde uchovala z původních, dnes zde již zaniklých lesních rostlinných společenstev, kterými byly jilmové a topolové jaseniny, tvořícími luh ve vlhké nivě kolem Trkmanky (svída krvavá, řešetlák počistivý aj.), panonské prvosenkové dubohabřiny na sušších místech (konvalinka vonná aj.), subkontinentální sprašové doubravy na návějích úrodné spraše (třemdava bílá aj.); na suchých výhřevných svazích teplomilné šipákové doubravy (kozinec vičencovitý) a dřínové doubravy (brslen evropský aj) a teplé lesní křovité a bylinné lemy uvedených typů doubrav (třešeň křovitá, třemdava bílá aj.).
Vyskytuje se zde však dosud i řada druhů rostlin, které představují prvky společenstev nejteplejších původních nebo člověkem druhotně vytvořených bezlesých suchých a teplých lesostepních či stepních stanovišť, takzvaných lučních nebo drnových stepí (kavyly, kozince aj.). Ty můžeme najít nejen na odlehlejších stráních, ale i na mezích v bezprostředním okolí sadů nebo vinic a u polních cest.
FAUNA
Spolu s zachovanými význačnými druhy rostlin se zde uchovala i řada významných často vzácných, a proto chráněných druhů živočichů (motýlů, brouků, ptáků aj.) ekologicky vázaných na původní či člověkem pozměněná rostlinná společenstva či některé druhy rostlin; jiným se daří i v zemědělsky silně obhospodařené krajině (často s přispěním člověka), a proto nejsou vzácní, patří však do této krajiny (liška, zajíc, bažant aj.) a přispívají k její biologické rozmanitosti, a tím i k její větší ekologické stabilitě.
VZÁCNÍ TEPLOMILNÍ ŽIVOČICHOVÉ
Nesporně nejpozoruhodnějším jevem je v posledních letech pozorovaný výskyt a šíření některých v dřívějších desetiletích velmi vzácných teplomilných jižních druhů živočichů v katastru našeho města, zejména hmyzu (kudlanka nábožná, zlatohlávek tečkovaný, tesařík řebříčkový, drvodělka fialová aj.), z obratlovců například dříve velevzácné vlhy pestré, která se dokonce stala trvalou součástí fauny bezprostředního okolí našeho města. Jde očividně o jeden z dokladů postupujícího oteplování střední Evropy, mající nepochybně souvislost s celoplanetárním oteplováním.