Tak si představte, že se vydáte na vycházku za Velké Pavlovice, po břehu říčky Trkmanky, a najednou vás zaujmou všudypřítomné okousané kmeny křovin či stromů. Jak kdyby někdo ostrouhával dvě špičky obyčejné tužky proti sobě, dokud se nezlomí. Buďte si jisti, právě teď hledíte na dílo bobra evropského v celé své kráse a genialitě. Jeho precizní práce jej neomylně usvědčila. Teď už se stačí jen rozhlédnout a pohledat, kde si postavil svou vizitku – hráz.
Ještě před 20 lety by taková příhoda u nás nebyla možná, neboť původní bobři byli na našem území vyhubeni v 18. století a s výjimkou krátké epizody v první polovině 19. století, kdy se o jejich obnovení pokusili jihočeští Schwarzenbergové, byli na seznamu vyhubených druhů. Ke změně došlo až poté, co se jižním Německem a Rakouskem začali šířit bobři z kolonií vysazených koncem 70. let 20. století při horním toku Dunaje a Innu.
První „novodobý“ bobr se u nás objevil v roce 1979 na jižní Moravě a zanedlouho byl zjištěn i v jižních a západních Čechách. Dnes je bobr evropský velice rychle se šířícím druhem, čemuž napomohlo i vysazení několika párů na Moravě v Litovelském Pomoraví a v Oderských vrších.
Obraz jeho rozšíření se rok od roku dynamicky mění – co platilo před pěti lety, dnes už neplatí a za dalších pět let bude bobrů zase víc a na nových místech. V současné době máme tři hlavní centra výskytu – jihozápadní Čechy, dolní tok Labe od státní hranice po Střekov a prakticky celou východní polovinu Moravy od Ostravy po Břeclav. Čímž se potvrzuje, že obraz bobra, roztomilého chlupáče, ve Velkých Pavlovicích rozhodně ní fata morgana.
Bobr evropský je náš největší hlodavec, dosahující úctyhodné hmotnosti až přes 30 kg. Svým způsobem života je napevno spjat s vodou, což ostatně prozrazuje i jeho vzhled. Má hustou a mastnou, tedy nesmáčivou srst, zadní nohy opatřené plovacími blánami a hlavně lysý zploštělý ocas, který mu slouží při plavání a potápění k pohonu a jako kormidlo zároveň.
Při pohledu na bobra si nelze nevšimnout ani obrovských, nápadně oranžových hlodáků, které jsou pro něho důležitým pracovním nástrojem. S jejich pomocí dokážou bobři porazit strom s kmenem o průměru přes půl metru. Postupují přitom systematicky a kmen ohlodávají rovnoměrně ze stran ve výšce několika desítek cm nad zemí, až se strom vlastní vahou skácí na zem a zbude pouze kuželovitý pařez. Naše nahrávka tuto situaci názorně dokresluje - zvuk hlodání doprovází pád stromu do vody. Bobři nejčastěji porážejí stromy o průměru do 20 cm, což je pro ně práce na jednu noc.
Kácení stromu má tři hlavní důvody. Z takto získaného materiálu si bobři stavějí hráze, kterými zvedají vodní hladinu do potřebné výše. Mají totiž jednu životní zásadu, že většina východů z jejich obydlí, ne-li všechny, musí ústit pod hladinou. A tak pokud nenajdou místa s dostatečně vysokými břehy, pomůžou si tím, že postaví přehradu. Navíc po vodě snadno dopravují potravu z odlehlejších končin obývaného území, které může pokrývat až 2,5 km pobřeží vodního toku. A konečně ve vodě si skladují zásoby potravy na zimu. Zatímco přes léto se živí měkkými výhonky dřevin a zelenými rostlinami (rákosem, travinami a dokonce jsou známé případy, že chodí na pole na kukuřici, cukrovku či brambory), v zimě ohlodávají kůru z větví, které ve vodě zůstanou jako čerstvé.
Hlasový repertoár bobrů není příliš pestrý, anebo ho možná dosud zcela neznáme. Co však nelze opomenout, je varovný signál - když kterýkoliv bobr zjistí cosi nepatřičného, mohutným úderem ocasu o hladinu upozorní na nebezpečí všechny ostatní členy kolonie, kteří v mžiku zmizí pod hladinou.
U nás má bobr zatím status zvláště chráněného druhu, ale jistě není daleko doba, kdy škody způsobené na břehových porostech a v lužních lesích začnou být někomu trnem oku. Bobra bychom však měli uhájit, neboť jen málo živočichů je schopno žít ve smíru s člověkem v dnešní přetechnizované době.
Základní údaje - Bobr evropský (Castor fiber)
Společensky žijící druh vodního hlodavce. Výborně plave a potápí se; aktivní je v noci. Obývá břehy stojatých a pomalu tekoucích vod, kde si hrabe nory se šachtou vedoucí pod hladinu. Na vodě také staví tzv. "bobří hrady" vysoké 2 až 3 m a přes hladinu tekoucích vod staví přehrady z větví a dalšího rostlinného materiálu. Živí se bylinami a stromovými výhonky. Samice vrhá obvykle koncem dubna 2 až 7 mláďat. Má nepravý zimní spánek; na zimu si pod vodou dělá zásoby. Na naše území se začal vracet teprve nedávno a stále je velmi vzácný; patří mezi kriticky ohrožené, zákonem zvláště chráněné druhy.
Město Velké Pavlovice * Bobr evropský dává vědět o své existenci
Zdroj: https://portal.rozhlas.cz/ / autor: Miloš Anděra / Foto: Oldřich Otáhal / 10.2.2022