Středisko volného času při ZŠ Velké Pavlovice uspořádalo v sobotu 7. září 2013 zájezd do koncentračního tábora Osvětim spojený s prohlídkou vyhlazovacího tábora Březinka.
Osvětim (německy Auschwitz, polsky Oświęcim) je asi čtyřtisícové městečko v jižním Polsku. Za druhé světové války bylo pohlceno rozpínající se německou „Říší“. Na rozkaz Heinricha Himmlera ze 27.dubna 1940 zde byl v bývalých kasárnách polské armády založen koncentrační tábor (později spíše vyhlazovací). Velitelem tábora byl jmenován Rudolf Höss.
Na vybudování tábora se podíleli vězni z koncentračního tábora v Dachau. Funkci dozorců vykonávali příslušníci oddílů SS a také němečtí kriminálníci z koncentračního tábora Sachsenhausen (i ti byli v očích nacistů pořád nadřazeni Polákům, Sovětům, Židům aj.).
Dne 19. června 1940 začalo vysidlování polského obyvatelstva z okolí tábora. Vznikl tak prostor vytyčený pro zájmy tábora o rozloze asi 40 čtverečních kilometrů. Prvními vězni byli také především Poláci, v březnu 1941 jich zde bylo skoro 11.000.
Tábor Auschwitz I byl určen převážně mužským vězňům, v letech 1941-1942 pak sovětským válečným zajatcům, pro které byl v rámci tábora vytvořen speciální sektor. S těmito lidmi bylo nakládáno obzvláště krutě, během pár měsíců zůstala z 10.000 válečných zajatců naživu ani ne desetina. Tento „zbytek“ pak byl přemístěn do právě vznikajícího tábora u vesnice Březinka (něm. Birkenau), vzdálené asi 3 km od Osvětimi.
Po tomto přesunu byl v Auschwitz I zřízen ženský tábor, který byl od toho mužského oddělen vysokou zdí. I ženy byly ale v srpnu 1942 přemístěny do tábora Birkenau, takže takto izolovaný tábor (tvořený bloky 1-10) byl opět přidružen ke zbytku areálu. Tábor se během let dále rozrůstal, tvořily ho 3 hlavní tábory, Auschwitz I, Auschwitz II-Birkenau, Auschwitz III-Monowitz a více než 40 podtáborů.
My jsme si nejdříve prohlédli komplex koncentračního tábora Osvětim, který se rozkládá na 70 hektarech. Jako první nás čekala brána tábora. Tato brána s nápisem "Arbeit macht frei" (práce osvobozuje) je dnes nejznámějším symbolem Auschwitz. Tento slogan si s sebou do Osvětimi přinesl velitel tábora Rudolf Höss z koncentračního tábora Dachau, kde byl poprvé použit, a kde Höss dříve působil jako dozorce.
Touto branou denně procházely tisícovky vězňů s vědomím, že je čekají dlouhé hodiny úmorné a zničující práce. Když se pak večer celí vyčerpaní vraceli, nesli těla těch, kteří ten den zemřeli. Zde hrál táborový orchestr pochody, které měly vězňům „usnadnit“ cestu do práce i jejich návrat do tábora. Procházeli jsme jednotlivé bloky. Silným zážitkem pro mnohé byla místnost plná lidských vlasů, či brýlí.
Poté jsme se přesunuli do vyhlazovacího tábora Březinka, který se nám vryl do paměti svojí rampou, která byla v provozu od roku 1944. Tábor v Birkenau byl zdaleka největším v komplexu Auschwitz, ale i největším vyhlazovacím táborem za 2. světové války vůbec. Rozkládal se na 160 hektarech a bylo zde přes 320 baráků. Dochovalo se jich jen několik, Němci stačili ke konci války spousty z nich vyhodit do povětří, aby tak zakryly stopy svých činů.
Ing. Lenka Bukovská, vedoucí SVČ při ZŠ Velké Pavlovice
Fotogalerii ze zájezdu SVČ při ZŠ do koncentračního tábora Osvětim
a vyhlazovacího tábora Březinka otevřete kliknutím na obrázek...
Foto © 2013 Ing. Lenka Bukovská
09-09-2013-BK