Dvanáct žen z Moravské Nové Vsi nafotilo unikátní měsíční nástěnný kalendář na rok 2013, ke koupi je i na Turistickém informačním centru ve Velkých Pavlovicích za 180,- Kč. Odcházející krása - tak se jmenuje kalendář zachycující na profesionálních fotografiích posledních dvanáct žen v Moravské Nové Vsi, které se oblékají dle starých tradic. U jeho vzniku stála Jihomoravská komunitní nadace, nádherná fota jsou dílem studentky Markéty Uhlířové...
Kalendář na rok 2013 * ODCHÁZEJÍCÍ KRÁSA * 180,- Kč
Prodejní místo - Turistické informační centrum Velké Pavlovice
KALENDÁŘ * ODCHÁZEJÍCÍ KRÁSA
Zachytit krásu kdysi každodenního ošacení žen na vesnici napadlo pětadvacetiletou Markétu Uhlířovou, která má ke kroji blízko díky vystupování s národopisnými soubory a cimbálovou muzikou.
„Uvědomila jsem si, že něco krásného, co vnímáme jako samozřejmost kolem nás, nevyhnutelně končí. V tradičních sukních, šátcích a čižmách v Moravské Nové Vsi dnes už chodí jen dvanáct žen. Když jsem byla menší, potkávala jsem jich mnohem víc. A je jasné, že je nikdo nenahradí. Krása odejde s nimi," vysvětlila studentka ostravské univerzity důvod, proč se do tohoto unikátního díla pustila.
Netradiční modelky
Kalendář, který z vesnických babiček a prababiček udělal modelky třetího věku, sklízí obrovské úspěchy.
„Rezervace jsme přijímali již před samotným křtem kalendáře. Ten se nyní prodává na turistických informačních centrech v okolí. Výtěžek poputuje na další projekty nadace. V plánu jsou také výstavy jednotlivých fotografií, kterých vzniklo po vesnici na tři sta. Snímky krojovaných dam od Markéty Uhlířové zkrášlí jak vinařství, tak chodby českého Senátu," radovala se z nápadu ředitelka Jihomoravské komunitní nadace Zlata Maděřičová.
Neoveské ženy ve všednodenních i slavnostních krojích pózují u tamních sklepů, při cestě do kostela nebo na zápraží. Zvládly i fotografování v dešti.
Nejhorší byly čižmy
Nejmladší z focených dam je osmašedesát let, nejstarší o dvacet let více. Všech dvanáct se zpočátku ostýchalo. Brzy si ale netradiční role začaly užívat.
„Bavila jsem se. Nejhorší pro mě ale byly čižmy. Kvůli zdravotním problémům je už neobuju a polobotky se ke kroji tak strašně nehodí. Hrůza. Nakonec mě vyfotili se psem," smála se osmaosmdesátiletá Bohumila Hřebačková.
„Na hřbitově už mám víc známých než v dědině, tak jsem byla ráda, že jsme se kromě nedělní mše všechny pěkně sešly. Kroj sem nosila od dětství až do roku 1970. Pak už jsem se poměstštila a začala cestovat za rodinou do Švýcarska. To byl člověk v kroji moc nápadný," doplnila hrdá prababička patnácti pravnoučat.
Dnes už by si v kroji běžný den a domácí práce nedokázala představit. Obléká si jej jen na slavnosti a nedělní mše. V zimě však svou šanci dostávají „vlňáky". Ty prý zahřejí víc než cokoliv jiného.
Slibnou budoucnost kalendáři věští i tamní mladí. „Myslím, že kalendář bude úspěšný hlavně mezi lidmi, kteří jsou spojení s folklorem. Ve městech může krása krojů zase vzbudit zájem o tradice. Stejně jako za hranicemi našeho okresu," věří třiadvacetiletá Jitka Glosová.
Zdroj příspěvku – Břeclavský deník, autor Petr Vlasák
30-08-2012-BK