NOC S ANDERSENEM 2025 * S nocováním v knihovně dětem pomohla i přízeň bohyň

Ani letošní poslední březnový víkend nemohla v naší knihovně chybět Noc s Andersenem. Tedy akce pro děti, které dorazí do knihovny v pátek navečer a odejdou z ní až v sobotu dopoledne.

S ohledem na uplynulých 100 let od narození spisovatele Eduarda Petišky bylo letošní téma „Noci“ jasné. Protože kdo z již dospělých by neznal Petiškovu knihu Starých řeckých bájí a pověstí? A bylo načase ji představit i dětem, které jsou našimi pravidelnými čtenáři a čtenářkami a knihy mají moc rády.

Než to ale celé v pátek vypuklo, bylo potřeba sehnat bohyně a připravit předem program a aktivity pro děti. A pak už jsem mohla společně s Evou, což je moje každoroční pravá i levá ruka této akce, přivítat v pátek 28. března 2025 celkem 16 dětí. Plus čtyři pomocnice gymnáziem povinné, které se zhostily rolí čtyř bohyň. Protože co by to byl za večer plný řeckých bájí, kdybychom neměli dohled a přízeň bohů.

Jakmile uhodila šestá hodina, a v podstatě všechny přihlášené děti dorazily a měly již vybrané to nejlepší místo po svou karimatku a spacák, byl čas se přivítat. Pak jsme si povídali krátce o spisovateli Eduardu Petiškovi, jak dal život Krtečkovi a jeho kalhotám, až jsme se dostali ke knize, která byla tématem našeho večera.

Jako první čekal na děti úkol seznámit se s bohy na Olympu. Nejprve si ale museli nocležníci, náhodně rozdělení do čtyř týmů, najít po knihovně celkem 112 barevných lístků. A poté informace na těchto lístkách přiřadit tajně, ale co nesprávněji, k obrázkům 14 bohů a bohyň. I bohyně nám daly za pravdu, že to dopadlo remízou.

A pak přišly na řadu opravdové živé bohyně. A naši malí smrtelníci si vyzkoušeli, jestli jim bude u bohyň přát štěstí či nikoliv. Ať už to bylo na stanovišti, kde ji měli porazit ve hře kámen-nůžky-papír, nebo při hledání srdcového esa ze čtyř es. Samozřejmě, že bohyně podsvětí byla nejzákeřnější – hodit na kostce šestku se podařilo jen pár šťastlivcům.

Protože čas kvapil, byl čas vyrazit ven do tmy. Co by to bylo za přespávačku bez malé noční výpravy? Jako správní Prométheové se pokoušely děti donést zapálený oheň až do zahrady ekocentra. I když vítr byl proti nim a nepomohla ani zábrana ze skla. Na štafetovou obíhačku kolem všech bohyň v zahradě jsme už raději svíčky vyměnili za umělé, přece jen bezpečnost především. I tak to ale byla pro děti zábava a bojovalo se do posledního dechu.

Po návratu do knihovny jsme nabudili ty nejmladší účastníky, co už se těšili do spacáku, aby vydrželi opět v náhodných týmech pátrat po řeckých písmenech, které tvořily šifru. Její vyluštění odkazovalo na místo, kde se ukrývalo bájné zlaté rouno.

A potom už se šlo do pyžam, dojedly se další večeře a dobroty, proběhla lepší i horší hygiena a otevřela se Pandořina skříňka, která ale byla naruby. A potmě se v teple spacáku usínalo za čtení příběhu o Perseovi a jeho boji s Medúzou.

Někteří sice ještě x hodin nespali, ale to nebylo způsobené ani tak trochu děsivým příběhem o nestvůře s hadími vlasy, jako spíš tím, že to pro páťáky bylo již naposledy.

Ráno opět přišlo nečekaně brzy, aspoň pro nás dospělé. Tradicí už je ranní rozcvička v pyžamu a s knihou, kterou měly v malíčku naše bohyně. Po společné snídani jsme si zahráli hru Já mám-ty máš v duchů řeckých bájí.

Stejně jako každý rok byla sobota vyhrazená tvořivé aktivitě, jejíž výsledek si děti odnesou na památku domů. A tak usedly ke stolům s fixy na keramiku a každý si vytvořil naprosto originální hrnek s motivem řeckých bájí. A poté, co doma barvy zapečou v troubě, zůstane jim památka na letošní přespávačku dlouhá léta. Kdo už měl hotovo, stihnul si za zraků Medúzy zkusit poslepu domalovat druhou polovinu obrázku. Šlo to lépe i hůře, ale legrace u toho byla pokaždé.

Ráda bych poděkovala všem úžasným dětem, mojí kamarádce Evě za obrovskou pomoc, mým bohyním Amálii, Alžbětě, Zoe a Báře, které se zhostily svých rolí bravurně a v neposlední řadě i vedení města, které akci jako vždy finančně podpořilo.