Tak jako každý rok i letošní podzim se nesl pro maturanty velkopavlovického gymnázia v duchu takřka posledního společného výletu. Cíl byl jasný, studenti se vydali poznávat krásy daleké Prahy. A jak se jim v našem hlavním městě líbilo? Začtěte se do následujícího příspěvku, dovíte se spousty zajímavostí a postřehů…
Maturanti v Terezíně a v Praze
Na podzimní dny je každý rok pro maturitní ročníky naplánovaná literárně-historická exkurze do Prahy. Oproti předešlým rokům byl však náš výlet spojen také s dvoudenním pobytem v bývalém ghettu Terezín.
Samotná exkurze pro nás začala za chladného říjnového rána na brněnském vlakovém nádraží. Po čtyřech hodinách strávených cestováním jsme se ubytovali v prostorách Magdeburských kasáren v Terezíně, které patří organizaci Památník Terezín. V budově jsou nejen pokoje pro návštěvníky, ale i expozice, kde jsme si mohli prohlédnout repliku autenticky vybaveného pokoje, v jakém přežívali Židé za 2. sv. války.
Ihned po obědě jsme se za doprovodu našich průvodců vydali na prohlídku bývalého ghetta. Postupně jsme navštívili krematorium, hřbitov, kolumbárium, obřadní síň a také expozici Židovského muzea, kde jsme se mohli seznámit s dějinami holocaustu. Smutnou a ponurou atmosféru terezínských ulic znásobilo ještě uplakané podzimní počasí.
Na večer pro nás naši průvodci přichystali dva workshopy. Polovina z nás zpracovávala v malých skupinkách miniprojekty „Od čísla k jménu“. Měli jsme jakýmkoliv způsobem představit osudy jedné z osobností, která prošla ghettem. Druhá polovina pracovala u počítačů a snažila se vypátrat internetové stránky, které popírají existenci holocaustu. Většinou se jednalo o stránky organizací propagujících neofašismus a antisemitismus.
Na druhý den jsme výsledky naší práce prezentovali ostatním. Především vystoupení těch, kteří nám představovali bývalé vězně ghetta, byla velmi emotivní. Alespoň částečně jsme si tak mohli prostřednictvím předváděných scének představit, jak byli tito lidé stateční, nevzdávali se ani navzdory svému osudu.
V dopoledním programu jsme stihli ještě prohlídku Malé pevnosti, místa, které sloužilo za války jako věznice pražského gestapa. Zavřeni tu byli nejen političtí vězni (například Gavrilo Princip), ale i Židé, kteří se v ghettu něčím provinili. Primitivní sociální zařízení, několikapatrové palandy, velké dvory sloužící k nástupu vězňů - tyto prostory v nás ještě nyní, více než 60 let od skončení války, vyvolávaly velmi silné pocity. Někteří odvážní si vyzkoušeli, i když jen na malou chvíli, jak se cítili vězni, kteří v celách o rozměrech 2x2 metry trávili s dalšími několika odsouzenci léta války.
Tečku za naším programem v Terezíně obstarala paní Vidláková, energická a svěží dáma, která jako malé děvče prožila válku v ghettu. Ve svém vyprávění nás nechala nahlédnout do příběhu své rodiny a přátel a také do každodenního života v Terezíně za války.
Při odjezdu z Terezína do Prahy jsme všichni doufali, že nás v hlavním městě bude čekat lepší počasí než dosud. Bohužel naše přání nebyla vyslyšena. Náročný program následujících tří dní jsme strávili za nepřízně počasí.
To nám však nezabránilo v tom, abychom navštívili nejvýznamnější pražské památky. Naše putování začalo již v úterý večer, v den, kdy jsme do Prahy z Terezína přijeli. Nejprve jsme si prohlídli zešeřelou Prahu z věže na Staroměstské radnici a poté již za tmy Karlův most a Kampu s Lennonovou zdí.
V dalších dnech jsme neminuli ani další památky, například Betlémskou kapli, Klementinum, Karolinum, chrám sv. Mikuláše nebo Obecní dům. V souvislosti s prvními dny naší exkurze, které jsme strávili ve válkou poznamenaném Terezíně, jsme navštívili i Židovské město. V Pinkasově synagoze nás zaujaly seznamy židovských obětí holocaustu, které jsou napsány na zdech. V množství několika desítek tisíc jmen jsme nalezli i jména osob, které dříve bydleli v našem okolí a kteří se konce války nedožili.
Delší čas jsme věnovali Pražskému hradu a Vyšehradu, kudy nás provedly průvodkyně. Ty nás dokázaly i v mrazivém počasí, kdy bychom nejraději seděli v teple u nějakého horkého nápoje, povzbudit milým a zajímavým výkladem.
Velmi nás potěšilo, když jsme se mohli alespoň na krátkou chvíli zastavit při našich procházkách Prahou ve vyhřátých místnostech. Když k tomu navíc bylo i pohodlné sezení, byli jsme spokojeni dvojnásob. Taková příležitost se nám naskytla například při prohlídce Stavovského divadla. Všichni jsme byli ohromeni nádhernou výzdobou, kterou divadlo skrývá. Kromě hlediště a přilehlých salónků jsme mohli nahlédnout i do technických prostor, odkud se řídí pohyb jeviště, a také jsme si mohli prohlédnout sklad rekvizit.
Příjemné teplo nám nabídla i dvě večerní představení. Jako první jsme navštívili Divadlo v Dlouhé. Představení podle knihy Ireny Douskové, Oněgin byl Rusák, zpracovávající příběh gymnazistky Helenky žijící v normalizačních letech, nás překvapilo. Výkony herců i živá kapela na jevišti, která doprovázela nejznámější písně tehdejších let, nás skutečně nadchla. Ještě v metru jsme si prozpěvovali největší hit – Pražákům, těm je tu hej!
Druhým divadelním představením byli Naši furianti v Národním divadle. I toto představení pro nás bylo velkým zážitkem. Nejen známé osobnosti české kulturní scény, se kterými na jevišti ožily postavy Habršperka (D. Prachař), Valentina Bláhy (O. Pavelka), Václava Dubského (J. Dolanský) nebo Jakuba Buška (M. Donutil), ale i děj hry nás dokázal doslova přibít do měkkých sedadel.
Posledním bodem našeho společného programu byla návštěva Českého rozhlasu. Tam nás čekala prohlídka vnitřních prostor všech budov rozhlasu, staré rozhlasové techniky, ale
i možnost vyzkoušet si na vlastní kůži čtení zpráv. Nejvíce nás však zaujal historický výtah, tzv. páternoster, se kterým jsme se do té doby ještě na vlastní oči nesetkali.
Po týdenním náročném programu jsme zkřehlí a unavení nasedli směr „domov“ a v přeplněném vlaku plni kulturních zážitků jsme si v duchu ještě jednou zazpívali ústřední píseň z „Oněgina“: „Pražákům, těm je tu hej…!!!“
Mgr. Jana Strouhalová (Zpracováno dle podkladů studentů 4.A a oktávy)
Pár obrázků z našeho téměř posledního výletu...
|
|
|
|
|
;)
;)
;)
;)
Foto: Archiv Gymnázia Velké Pavlovice
05-11-2009