O kterého Marka vlastně jde? No přece o jedenáctiletého Marka Hanáka z Velkých Pavlovic, který svým výrazným výkonem ve zpěvu a tanci Slováckého verbuňku již pár let oslovuje nejen folklorní nadšence všech generací, ale i ostřílené porotce a hodnotitele. V posledních dvou letech excelentně zazářil svým výkonem v kategorii 10 až 12 let.
Loni získal 1. místo v Uherském Hradišti a letos 2. místo v Kunovicích na národní přehlídce dětských tanečníků Slováckého verbuňku, které byly součástí Mezinárodního dětského folklorního festivalu Kunovské léto. Loni na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, jako vítěz této dětské kategorie, předvedl svůj pěvecký a taneční výkon před tisícovkami návštěvníků v dospěláckém finále Soutěže o nejlepšího tanečníka Slováckého verbuňku. Letos na MFF Strážnice byl dokonce ve svých 11 letech Marek vybrán do jednoho z hlavních strážnických programů jako ukázkový dětský tanečník verbuňku.
Společně s dospělým verbířem Danielem Krausem se ukázal za region Hanácké Slovácko v jedné z částí pořadu „Z pokladnice kulturního dědictví ČR“ a to mezi ostatními tanečníky ze sedmi regionů, kde se ve svých typických regionálních stylech Slovácký verbuňk tančí. Celý pořad byl věnovaný registrovaným statkům ČR zapsaným jako Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva v rámci UNESCO. Autoři získali za náročný scénář tohoto pořadu, který shlédlo tisíce strážnických návštěvníků, ale i dalších nemálo diváků v přímém přenosu TV NOE, dokonce i hlavní cenu letošního strážnického festivalu.
Marku Hanákovi nechybí motivace okolí, folklorní srdíčko, cílevědomost, drzost, soutěživost, určitě i nadání a v neposlední řadě důležitá genetická dispozice. Asi se není čemu divit „folklorní geny nevyleješ“, muzikantské i taneční kořeny prorůstají po generace celou rodinou.
Začněme nejprve mámou, velkopavlovickou paní učitelkou Jaroslavou Stávkovou, dříve aktivní chasnicí, sklepnicí i dvojnásobnou stárkou, neúnavnou celoživotní okresní vymetačkou tradičních hodů, zábav, plesů a folklorních festivalů. Housle doprovází tuto rodinu také po generace, vynikající houslistou byl bratr babičky Jaroslavy Janů, Vlastimil Horáček. I teta, také paní učitelka, Eva Mokrá nenechá v klidu nejedno ucho i oko. Marek se učí hry na housle již od svých 7 let pod taktovkou pana učitele Martina Čecha, primáše cimbálové muziky Lália. Muzikantské základy a houslový doprovod jej určitě v této taneční a pěvecké dovednosti jen a jen pozitivně doprovází. Národopisné a folklorní poselství s genetickou stopou podtrhovala svojí podporou a celoživotním neúnavným šitím velkopavlovických krojů beze sporu nositelka tradic Markova prababička Marie Horáčková. Dokonce i zápisem v národopisných sbírkách sběratelů písní 19. století se může pyšnit praprapraděda Josef Horáček č.p.17 z Velkých Pavlovic se svojí interpretací verbuňkové písně „U Prešpurka, u Dunaja“.
První folklorní doteky tohoto čiperného kluka jsou pěstovány už od batolete. V kroji na hodech ve Velkých Pavlovicích a Němčičkách je viděn prakticky automaticky a nepřetržitě. V mateřské školce ve Velkých Pavlovicích se účastnil vystoupeních dětského souboru Sadováček a v září 2017, v jeho pěti letech, zahájil své působení a učení členstvím ve Folklorním spolku Hanýsek ze Šakvic, kde se všem dětem nadstandardně věnují srdcařky, folkloristky a skvělé vedoucí Ivana Holásková, Petra Osičková a Marcela Horová. Velké díky těmto dámám za jejich neutuchající a náročnou práci s šedesátkou dětí ve třech věkových skupinách. FS Hanýsek vychoval již řadu vynikajících tanečníků tohoto tance, kteří si okusili prkna, která znamenají svět. Marek rád získává důležité poznatky a informace o tomto tanci, i tím, že se zaujetím sleduje své vrstevníky, starší tanečníky a samozřejmě nejvíce i ty dospělácké verbíře, kterým by se rád vyrovnal a někteří jsou i jeho vzorem. Svojí troškou do mlýna jako nositel tradic a člen Sboru lektorů a znalců Slováckého verbuňku při Národním ústavu lidové kultury ve Strážnici přispívá určitě dobrou radou, taneční i pěveckou ukázkou a celkovou rodinnou podporou. A to nejen v rámci zkoušek FS Hanýsek, ale i doma či ve festivalovém nebo hodovním prostoru Markův otčím Lukáš Stávek. Dříve ve svých aktivních tanečních letech zastupoval Hanácké Slovácko na nejednom festivalu, v soutěži či jiné folklorní události jako významný regionální tanečník verbuňku. Hody i plesy, široko daleko, mu také neunikly.
První soutěže na prknech, kde se verbuňk tančí, okusil šestiletý Marek už v roce 2018 na Regionální soutěži o nejlepšího dětského tanečníka Slováckého verbuňku na Hanáckém Slovácku v Šakvicích. Pořádal ji FS Hanýsek, kde byl soutěžícím účastníkem bez umístění na medailových příčkách. Zato o rok později na stejné regionální soutěži ve Velkých Pavlovicích, kterou pořádal Hanáckoslovácký krúžek z V. Pavlovic získal svoji první medaili. Získal krásné 3.místo, se kterým postoupil na Národní přehlídku dětského verbuňku v Uherském Hradišti v rámci MDFF Kunovské léto. Byl zde suverénním účastníkem. Po covidové přestávce, kdy byl i prostor na intenzivní trénink, nastalo období sklízení medailového ovoce, o kterém jste se dočetli v úvodu tohoto článku.
Co více dodat? Snad jen přání Markovi k dalším verbířským úspěchům a také jeho nadšením motivovat ke všeobecné podpoře folkloru do dalších let, a přispět tak k udržování folklorních tradic a národopisu nejen ve Velkých Pavlovicích, ale i v přespolních obcích.
Zeptali jsme se také samotného mladého verbíře Marka, co mu tento tanec přináší a čeho by chtěl ve svém folklorním i muzikantském životě docílit?
Odpověď: „Vyhrát Strážnicu!“
Slovácký verbuňk - o jaký tanec se vlastně jedná?
25. listopadu 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva.
Slovácký verbuňk patří mezi mužské tance skočného charakteru. Je tancem improvizovaným a má zvláštní ráz, neboť ačkoliv se převážně tančí hromadně, každý z tanečníků přitom tančí sám za sebe s výrazem své regionální a místní příslušnosti, svého tanečního umění a povahy. Verbuňk se tancuje na určitý okruh písní, mezi nimiž od druhé poloviny 19. století převládají tzv. písně novouherské. Název tance je odvozen z německého slova Werbung (tj. najímání, ucházení se) a z praxe náboru do vojenské služby, prováděného u nás do roku 1781 za účasti profesionálních vojenských tanečníků, jejichž projev byl asi jedním z impulzů ke vzniku tohoto tance.
Verbuňk je v České republice rozšířen pouze na Slovácku, kde se pro něj užívají nebo užívaly i jiné názvy – cifra, cifrování, cifruňk, čardáš, čardášování, verbování, skákání, grepčení (grebčení). Slovácký verbuňk má obvykle tři části: předzpěv, při němž je pohyb tanečníka, pokud nestojí společně s ostatními ve vázaném půlkruhu, velmi individuální, dále taneční část pomalou a taneční část rychlou, která je volnou pohybovou kompozicí s osobitou atmosférou. K předchůdcům verbuňku patří tzv. mládenecké tance, ale i jiné pohybové formy, z nichž se postupně vyvinul. Patří k nim tance do skoku, soutěživé tance o to, kdo nejvýše vyskočí, individuální projev mužů v točivých tancích, dále – a asi především – přizdobovaná (cifrovaná) chůze mužů v průvodech a při obřadních obchůzkách a snad další tance se soutěživými prvky. Dalším impulzem bylo zřejmě též rozšíření písní novouherského stylu. Etnochoreologové soudí, že se verbuňk formoval jako samostatný tanec ve druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století se vyvinul do šesti regionálních typů.
Podle stavu současného bádání lze hovořit o šesti typech slováckého verbuňku:
1. z okolí města Strážnice
2. z okolí města Kyjova
3. hanácko-slováckém z okolí měst Hustopeče a Ždánice
4. horňáckém z okolí Velké nad Veličkou
5. uherskohradišťském z okolí Uherského Hradiště a Uherského Brodu
6. podlužáckém z okolí města Břeclavi
Slovácký verbuňk plní stále několik funkcí a vyznačuje se vysokou emotivností, což souvisí mimo jiné i s tím, že jde o tanec improvizovaný, a poskytuje tedy širší prostor spontaneitě. Původně se tímto tancem loučil odvedenec před odchodem do vojenské služby, kdy tanečník kompenzoval značné psychické napětí z blížící se životní změny, avšak současně dával najevo, že je této služby schopen, a snažil se působit na druhé pohlaví. V tanci tedy dominovala funkce psychologická, soutěživá a erotická. Časem jej převzali i další mužští členové komunity, byl postupně začleňován do dalších příležitostí lidového života a tím nabýval nových funkcí. Zvláště důležitou se stala funkce obřadní, k níž se brzy přičlenila funkce reprezentační, dále vyjádření povahy, okamžitého duševního i fyzického stavu tanečníka, a posléze jeho identifikace s obcí či skupinou komunity.
V současnosti se dále rozvíjí funkce obřadní, neboť verbuňk je součástí slavnostních průvodů a celého komplexu hodových zvyků, kdy se uplatňuje nejvíce. Tančí se v průvodu domácí chasy po obci, při vítání stárka před jeho domem, na zahájení a ukončení taneční zábavy, každá skupina přespolních chlapců je po příchodu uctěna tím, že dostane možnost, aby si verbuňk před všemi přítomnými zatančila. Zachována zůstává rovněž jeho funkce soutěživá, jelikož tanečníci porovnávají své výkony mezi sebou. Nově získává funkci znakovosti – projev příslušnosti k té části mládeže, která projevuje kladný aktivní vztah k dědictví tradiční lidové kultury.
Pro dokonalé provedení verbuňku je nutné, aby interpret ovládal několik dovedností. První z nich je zpěv a dále je nutné zvládat a správně využívat dialekt. U dobrého tanečníka se rovněž předpokládá dobrá znalost repertoáru písní, tedy textů i melodií, které při tanci užívají. Z hlediska pohybového je důležitá náročnost, množství, pestrost, návaznost a úroveň provedení tanečních prvků a figur. Tanečník musí rovněž zvládnout prostorové uspořádání, kompozici a gradaci tance. Slovácký verbuňk je jedinečným projevem lidské kreativity právě tím, že na poměrně malém území, které Slovácko v rámci Moravy zabírá, a za použití shodných tanečních motivů (výskoků, přeskoků, odskoků, příklepů, srážení pat, podupů, potlesků, dřepů, přednožování, zanožování atd.), avšak jiným způsobem provedených a s jinou intenzitou, četností výskytu, vedením nohou, někdy i rukou, a držením těla při tanci se vyhranil, jak bylo uvedeno výše, v šest svébytných regionálních typů. Specifičnost verbuňku spočívá v jeho komplexnosti a každé taneční provedení je vlastně jedinečným výkonem. Sami tanečníci i diváci vnímají verbuňk značně emotivně a stejně jako v minulosti i dnes si cení vynikajících tanečníků verbuňku – verbířů.
* použitá literatura – https://www.nulk.cz/2017/01/22/slovacky-verbunk
Kultura, folklór & tradice * Mladý verbíř Marek Hanák
Text a foto: Jaroslava a Lukáš Stávkovi / 31.7.2023