Na našem gymnáziu se již stalo tradicí, že jednou do roka se pořádá mimo klasické školní výlety, vzdělávací exkurze či divadelní představení také zahraniční vícedenní zájezd pro zájemce z celé školy. Po Francii a populární Anglii přišlo tentokrát na řadu Německo, konkrétně hlavní město našich západních sousedů, Berlín.
Poté, co se přihlásili všichni účastníci a byl naplánován a zajištěn program, mohli jsme v pondělí 12. května vyrazit. Protože jsme vyjeli kolem jedenácté hodiny, celý autobus se až na aktivní noční sovy po sdělení nejzajímavějších očekávání z výletu a snězení první části z vydatné svačiny nabalené z domu uložil k přerušovanému, ale přece nějakému spánku. V brzkých úterních ranních hodinách jsme se tak mohli relativně svěží vydat vstříc památkám východního i západního Berlína. Města, které sice neoplývá dlouhou historii, ale nabízí tu bezprostřednější, novodobou.
Ze všeho nejdříve jsme krátce vystoupili u dnes již nepoužívaného vojenského letiště Tempelhof a přilehlého památníku letců, kde jsme se tak nadechli chladného vzduchu počasí, které nám dopřálo sem tam i nějakou tu spršku a začali jsme žhavit objektivy našich fotoaparátů.
Poté jsme projeli městem a zatím přes sklo si prohlédli moderní berlínskou architekturu, například Filharmonii nebo Státní knihovnu, případně Postupimské náměstí nebo Sonycentrum, do jehož útrob jsme nahlédli i osobně. Byla to už oběžná trasa po hlavních památkách.
Navštívili jsme Checkpoint Charlie, jedno ze stanovišť na Berlínské zdi, kde lidé z východního „ruského“ Berlína přebíhali do toho „amerického“ západního. Místem našeho prvního setkání se zbytky zdi byly ruiny přiléhající budově bývalého gestapa, dnešního památníku Topografie teroru, kde jsme mohli zhlédnout i výstavu zobrazující Berlín v čase uplynulého století. Další zastávkou pak byl Památník obětem holocaustu, který je známý svou podobou ve formě mohutných, různě vysokých betonových kvádrů. Když jimi projdete, máte mít pocit takového životního prostoru, jakým asi disponovali lidé cestující v dobytčích vozech do koncentračních táborů. V útrobách tohoto bludiště se také nachází interaktivní muzeum, kde jsme se poprvé setkali s důkladnou, ale nutnou kontrolou ochranky.
Odpoledne nás čekalo impozantní historické muzeum Pergamon na proslulém muzejním ostrově Museumsinsel. I pro výtvarně nezaujaté jedince musela být zážitkem minimálně monumentální Ištařina brána či originální Pergamonský oltář. Muzejní maraton pokračoval v moderně laděném Sea life, kde jsme mohli zvláštním tubusem výtahu projet přímo skrz akvárium.
A v podvečer už nastal dlouho očekávaný rozchod na nákup nutných suvenýru a návštěvu místních gastronomických pamětihodností. Sešli jsme se tak všichni v McDonald´s a Starbucks na Alexanderplatz, Berlíňany krátce nazvaném Alex, bývalém centru východního Berlína. V blízkosti se také nachází červená radnice Rotes Rathaus a také televizní věž, dominanta Berlína, kde se nachází otočná kavárna a restaurace. Otázkou je, zda je cena kávy adekvátní výhledu. Otázku jsme nechali nezodpovězenou a zbývalo se už jen ubytovat v hotelu.
Po úžasné vydatné snídani, kterou by si všichni asi nechali líbit každý den, jsme se znovu odebrali na náročnou túru a stejně jako předchozí den začali u Zdi, tentokrát u památníku lidem, kteří zahynuli při jejím překonávání. Poslední obětí střelby hlídek byl utečenec z jara 1989. Poté jsme si prohlédli slavnou Braniburskou bránu, před níž Kennedy prohlásil slavnou větu „Ich bin ein Berliner“, a kde se před pádem Berlínské zdi bojovalo za otevření brány. Prošli jsme se nádhernou ulici Pod Lípami k přístavu a po projížďce lodí na řece Sprévě vládní čtvrtí jsme se nechali vysadit u Říšského sněmu.
Než přišel čas naší prohlídky kopule, zhlédli jsme ještě budovy kancléřství Angely Merkelové, Kulturního centra, jemuž se podle neobvyklého tvaru budovy přezdívá Těhotná ústřice, a švýcarské ambasády. V prosklené kopuli Říšského sněmu jsme pak mohli nahlédnout do německého parlamentu, bohužel však neprobíhalo žádné zasedání, takže jsme se museli spokojit s výhledem na Berlín ze všech stran.
Naší poslední zastávkou bylo okolí stanice Zoo, jehož prostředí budou znát minimálně čtenáři knihy My děti ze stanice Zoo. Je nutno podotknout, že od doby, kdy byla stanice centrem drogově závislých, je prostředí mnohem přívětivější. Po návštěvě kaple evangelického Pamětního kostela sv. Viléma s neobvyklým osvíceným oltářem nás čekalo závěrečné „nakupovací-občerstvovací“ volno na Ku´dammu, posledním z významných náměstí a obchodních center.
Na cestě z Berlína jsme ještě „zamávali“ části Berlínské zdi, asi neznámějšímu výlevu polibku Brežněva s Honeckerem, a spoustě jiných uměleckých graffiti. Po dvou dnech nabitých novými dojmy a poznatky, všemožnými zážitky jsme se tak odebrali znovu k domovu. Někteří unavení usnuli již v autobusu, jiní měli spoustu času k probírání uplynulých dvou dní.
Závěrem bych ráda za všechny účastníky zájezdu poděkovala profesorkám, které pro nás výlet připravily, paní Lorenzové, Bláhové a Hyklové, trpělivým panům řidičům a v neposlední řadě také paní průvodkyni, která nás po celou dobu doprovázela a zájezdu svým výkladem přesahujícím rámec turistických průvodců dodala nový rozměr.
Eliška Mainclová, septima
Fotogalerii z výletu gymnazistů do Berlína otevřete kliknutím na obrázek...
.JPG)
Foto © 2014 Archiv Gymnázia Velké Pavlovice
04-06-2014 PV