Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Krojované hody


Termín příštích KROJOVANÝCH HODŮ
19., 20. a 21. srpna, hodky 25. srpna 2018

Lidé mají v kalendáři červeně zatrženo pár svátečních událostí, u kterých nechtějí nebo prostě nemohou chybět. Nejvýznamnějším folklorním svátkem a vrcholnou společenskou událostí roku, který svým místním významem předčí všechny ostatní, jsou ve Velkých Pavlovicích tradiční KROJOVANÉ HODY.


•   Kdo je tu doma, toho z hodů omluví snad jen těžká nemoc a kdo není, vrací se. Navštívit rodiče, vidět se s kamarády. Nasát vůni zvyků předávaných z generace na generaci, uvědomit si, odkud vyšel a kam patří. Jen málokdo si uvědomuje, že je to vlastně vedle chráněných kulturních památek či chráněných přírodních výtvorů zvláštní forma národního kulturního dědictví. Chceme-li pátrat po původu hodů, musíme jít hlouběji do historie.
•   HODY se slaví jako křesťanský svátek i jako poděkování za pěkné žně. Proto tato slavnost začíná vždy v nejbližší neděli k výročnímu dni světce, kterému je zasvěcený kostel. U nás je kostel zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, proto hody začínají první neděli po 15. srpnu, kněz může povolit i jiný termín.
•   "ČÍ SÚ HODY? NAŠE!" Tak zní nejčastější pokřik krojovaných chlapců během hodových oslav. Jejich uspořádání – zajištění sálu, muziky a ostatních nezbytných záležitostí mívá na starosti velkopavlovická chasa. Nemusejí to být hned nějací zapřísáhlí folkloristé. Vesměs jde prostě o mladé lidi, kteří se na hody rádi oblékají do kroje a baví se podobně jako v minulosti jejich rodiče. Jinak se ale chystání hodů dotýká všech obyvatel města. Samozřejmostí v každém domě bývá velký úklid, domy se lesknou čerstvě umytými okny, často je i  vymalováno nebo opravena fasáda. Celé město je čistě vymeteno a ze všech koutů čiší něco svátečního.
•   Jak bylo již řečeno - Krojované hody zajišťuje a pořádá především VELKOPAVLOVICKÁ CHASA mezi mládeží také lidově nazývaná ŠMAJCHL. Máte-li zájem se o ní dovědět více, navštivte její webové stránky na adrese * http://smajchl.unas.cz/ 

JAK HODY PROBÍHAJÍ?

•   Na začátku července se koná v některé z našich  restaurací neoficiální volba stárků a sklepníků, u které je přítomna mužská část Velkopavlovické chasy. Zde se odehrává již starodávný rituál volení stárků, který je léta letoucí stejný a probíhá následovně: Loňský první stárek navrhne někoho z chasy na post prvního stárka pro nastávající hody a pak se hlasuje. Když je zvolen, musí povinně vypít půl litru vína „na ex“ ostatní ho při tom zvedají, začne zpívat a ostatní se k němu přidají. A tak to pokračuje do té doby než jsou zvoleni všichni čtyři stárci. Volení sklepníků probíhá obdobně, pijí však „jen“ tři dcl vína a to vzhůru nohama. A kárníci mají za úkol vypít také tři dcl, ale o trošku tvrdšího Ferneta v leže. Další, neméně důležitý úkol stojí před zvolenými stárky a sklepníky, a to najít si k sobě partnerku, tj. budoucí stárku či sklepnici. Pokud se najdou dívky, ochotny absolvovat hodovní “kolotoč“ se vším všudy, zbývá jen požádat jejich rodiče o svolení.
•   Všech osm párů je pak veřejně představeno na zahrávkách hodů, které se konají čtyři týdny před hody. S nimi je spojená i tradiční bitka, kde se chlapci perou o svůj post stárka. Po skončení zahrávek nastanou děvčatům povinnosti. Dělají a zdobí se fedra, šmukáče a juchačky, uvazují se mašličky na sóla, při kterých pomáhá hojná účast dívek z chasy. Také se zpívá a učí se tancovat ti mladší.
•   Stavba máje - tři dny před hody se chlapci z chasy vypraví do lesa pro stromy na stavbu máje, která zůstává hlavním symbolem hodů. V lese pokácejí smrky vybrané stárkem a na zpáteční cestě na koňském povozu vesele zpívají. Po příjezdu se čistí přivezené stromy od kůry a kope se hluboká jáma na máju. Mnohdy se nezastaví ani přes noc až do příštího dne. V pátek před hody se staví mája. Aby byla dostatečně vysoká a z daleka viditelná, je obvykle složena z několika kmenů stromů, které jsou spojeny železnými obručemi. Na vršku zůstávají zelené větve, které děvčata ozdobí barevnými stuhami a připevní se na něj první zralé hrozny. Je to vlastně dominanta hlásající širokému okolí, že právě tady začínají hody. Mája se staví tradičně ručně. Je přitom zapotřebí mnoho silných rukou, které za řízení jednoho velícího muže, zdvihají máju vzhůru k nebi. Po usazení máje do hluboké jámy se na kmen připevní ještě kruh ozdobený také stuhami. Pak už se jen pod májů zpívá. Postavenou a ozdobenou máju obvykle v noci hlídají chlapci z chasy, aby ji někdo nepodřezal.
•   Sobota před hody patří velkému úklidu. Ve všech domácnostech se už jen dokončují potřebné práce, aby bylo všude čisto. Ne jinak tomu je i na „place“ za sokolovnou. Chlapci z chasy se vydali brzy ráno do lesa aby nařezali větve z kterých děvčata vyzdobí celý areál za sokolovnou. Celý „plac“ je ohraničený plotem, na který se přidělají větve a ty se potom vyzdobí stuhami z krepového papíru. Větvemi se zdobí i bouda pro muzikanty. „Plac“ se musí pečlivě pozametat, nachystají a umyjí se stoly. Uklízí se i uvnitř sokolovny, to proto, kdyby bylo špatné počasí, aby se zábava mohla uspořádat uvnitř.
•   Skutečná paráda začíná v neděli. Upravené město vyhlíží o poznání veseleji, štíhlé tělo máje svítí do dálky a barevné stuhy na jejím vršku se třepetají ve větru. Po slavnostní nedělní mši svaté, na které jsou přítomni všichni stárci, stárky, sklepníci i sklepnice je pan farář požádán o požehnání hodů. Chlapci z chasy se sejdou před kostelem, kde už na ně čeká kapela, která je doprovodí svými pochody až k domu pana starosty, kde první stárek požádá o povolení hodů. Poté, co pan starosta hody povolil a byl na ně pozván, se chasa vydá dům od domu na zvaní občanů tzv. dolního konce Velkých Pavlovic.
•   Odpoledne se chlapci sejdou v některé z restaurací a od ní jdou průvodem za doprovodu kapely k první stárce, kde se sešly všechna krojovaná děvčata.
•   Před domem zatancují tři skladby (první skladbu - stárek se stárkou; druhou skladbu - stárek s maminkou stárky a stárka s tatínkem; třetí skladbu - stárek se stárkou a maminka s tatínkem stárky) – stárci se stárkami se obměňují podle dnů. V neděli první pár, v pondělí druhý pár, v úterý třetí pár a v sobotu na hodky čtvrtý stárkovský pár. Poté odcházejí v průvodu přes celé město až k areálu za sokolovnou.
•   Zde má velkopavlovická chasa sólo. Odtančí polku, valčík a polku, vrtěnou, (při které tanečníci nejdřív předzpívají píseň, pak ji kapela zahraje a tančí se. Tanečníci s partnerkami stojí při vrtěné k sobě bokem, pevně se drží a tančí rychle dokola) a verbuňk (cifrování). Chlapci při něm opět nejdřív zpívají a potom tančí. Být dobrým verbířem a zpěvákem zůstává ctižádostí každého šohaje. Během odpoledne se sjíždí přespolní chasa z okolních obcí. Stárci  uctí jejich návštěvu, zavdají vína na přivítanou, vyhlásí jim sólo a zavedou svá děvčata. Jejich účast se zapíše na kmen máje, aby všichni věděli, odkud a kolik přespolních přijelo. Na večeři si chasa bere domů přespolní hosty. Po večeři kolem deváté hodiny začíná večerní taneční zábava.
•   V pondělí dopoledne se vydává chasa za doprovodu kapely pozvat občany tzv. horního konce Velkých Pavlovic. Potom se vše opakuje jako v neděli.
•   Po příchodu k sokolovně má chasa sólo. Odpoledne již tradičně patří stárkovské Zavádce. Zavádkové písně zpívají muži. Některé sloky jsou nové, jsou „šité na míru“ vypravují o tom, jaký který je, co dělá nebo naopak nedělá, mění se každý rok, aby stárci, sklepníci i jejich partnerky o kterých se v ní zpívá věděli, co o nich vědí lidé.
•   Úterý - po dlouhém průvodu chasy a tentokrát i ženáčů se všichni shromáždí opět v areálu sokolovny.
•   Nejprve má sólo tak jako předcházející dny velkopavlovická chasa. Po ni mají také své sólo ženáči. Chlapci z chase zavedou ženatým mužům svobodné slečny z chasy a oni naopak vyzvou k tanci vdané paní. Tančí tři skladby, vrtěnou a verbuňk. A teď je řada na děti. Kapela hraje písničky pro děti, z večerníčků… chasa rozdává dětem lízátka a dává „zavdat“ kofoly. Po večeři, po sóle stárků a sklepníků, přichází na řadu volba starých stárků. Každý stárek a sklepník si tímto způsobem zvolí svého starého stárka nebo sklepníka. Po zvolení.mají staří stárci sólo.Starý stárek tancuje se stárkou a stárek tancuje s manželkou starého stárka, kterého si vybral. Poté připadnou starosti starým stárkům. Ti vyhlašují sóla „bosky“, „bez košile“ a „v trenýrkách“.
•   Tímto ale hody nekončí, neboť v sobotu jsou hodky. Účast občanů nebývá už tak vysoká, tak jako v dny hodů, proto je na programu po celé odpoledne i večer „jen“ taneční zábava.
•   Hodky uzavírají hodové veselí, proto se všichni už těší na hody další.
•   Tímto průřezem přibližujeme jednu tradici, která se stále v městě dodržuje a doufáme, že i v budoucnu dodržovat bude. Je však skutečností, že všichni obyvatelé nemají k dodržování tradic a obyčejů stejný vztah, ale tím, že mladí lidé mají stále o krojované zábavy zájem a rodiče jim nové kroje stále pořizují, bude tato tradice uchována i pro generace další.

MÍSTNÍ FOLKLÓR

Kroj ve Velkých Pavlovicích a jeho okolí je nazýván krojem hanácko-slováckým jižním.
•   Obléká se k nejrůznějším církevním a folklórním slavnostem, především pak k tradičním hodům a hodkám. Stejný charakter kroje, až na mírné odchylky, mají následující obce: Bořetice, Vrbice, Kobylí, Němčičky, Starovičky, Rakvice, Šakvice a Horní Bojanovice. 

KROJ MUŽSKÝ

  • KOŠILE - Všední byla z hrubého konopného 'režného' plátna domácí výroby. Sváteční byla z jemného plátna a šita podobně jako rukávce. Široké rukávy byly u ramene nabírány a všity k průramku jako rukávy ženských rukávců, u límečku a u zápěstí byly nabírány do hustých záhybů. Ženatí měli límečky modré, svobodní červené. Košile byla nejprve bez knoflíků, svazovala se u krku a na rukou bílými tkaničkami. Límeček u krku a náramky byly štepovány žlutým hedvábím až 7krát ze sebou. U některých krojů byly na límečku vyšité zoubky a dírky, někde zas vyšívali náprsenku.
  • KALHOTY - Gatě jsou několikatery. Za starodávna nosili muži úzké plátěné, po obou stranách s kapsami, později bílé bavlněné. Také nosívali 'široký plátenice', nazývané 'široký gatě', které byly z režného plátna a dlouhé až do bot. Nejozdobnější byly 'koženice', které se nosili v neděli (podobají se kalhotám hanáckým). Mužáci je nosili dlouhé až ke kotníkům, svobodní jen po kolena. Od kolenou dolů visely střapce, nebo dlouhé žluté řemínky s vyráženými červenými a modrými srdíčky. Koženice byly také vyšívané, většinou žlutými křížky (Kobylí, Vrbice). Nyní se nosí kalhoty černé, které zapadají do holínkových bot.
  • PUNČOCHY - Dříve, než si oblékl šohaj kalhoty, oblékal si na lýtka a přes kolena punčochy, které nebyly úplné, ale byly bez chodidel - pouhé lýtkovnice. Pleteny byly hladce z modré vlny a zavázány řemínky od kalhot. Nyní se už tyto punčochy nenosí.
  • BOTY - Ve svátek se nosily 'kordovanky' - boty z lepší kůže, úzké a shrnuté s vysokými podpatky a žlutými podkovami. Ve všední den se nosily 'čižmy', t. j. vysoké boty s dvěma švy. Na holeni byla červená, fialová nebo žlutá růže. Později se nosily 'slovenky' z tvrdé kůže, velmi volné, skoro bez podpatků, nebo s podpatky velmi nízkými, s kovářskou podkovou, nahoře červeně lemované. Nyní se nosí vysoké černé lesklé boty.
  • KORDULA - Všední byla z hrubého sukna a bez ozdob. Sváteční byla z jemného sukna, černé nebo tmavomodré barvy. Byla po pás dlouhá, zdobená u ženatých mužů modrým a zeleným vyšíváním a lemovaná modrým suknem, u svobodných žlutým, červeným a zeleným vyšíváním a lemovaná červeně. Na prsou byla kordula posázena hustě seřazenými, kulatými žlutými knoflíčky - 'bombíky' nebo 'pleskáčky'. Svobodní mívali až kolem 80 těchto knoflíčků, ale kordula se zapínala pouze na jeden, na nejspodnější knoflík. Zbytek se zapínal na háčky, těch bylo asi tři nebo čtyři. U krku byla kordula svázána stuhou, mírně rozevřená a z ní vykukoval vyšívaný šáteček - 'šnuptýchl'. Později se k němu přidával ještě jeden pestrý hedvábný. Tyto šátky se dnes už nenosí. Když nastalo chladné počasí, nosili muži ve všední dny marinky - pracovní kabáty. Ve svátek a v neděli do kostela nosili sváteční kabáty - 'laible'. Tyto kabáty se v dnešní době nenosí a jsou velmi vzácné.
  • KLOBOUKY A ČEPICE - V létě se nosily klobouky, v zimě čepice. Klobouky měly širokou střechu 'na lušniska'. Svobodní nosili na kulatém vysokém klobouku dvě pentle a kosárek. Nyní se nosí klobouky z hrubé plsti s úzkou střeškou, ozdobené 'húsenkami' nebo 'šmuky', t. j. barevnými pentlemi nebo šňůrkami. Svobodní měli klobouk více zdobený, ženáči méně. Kosárek býval kohoutí, paví a pštrosí. Čepice 'aksamítky' byly vpředu nižší, vzadu vyšší, uprostřed se střapcem. V dnešní době se čepice již nenosí.
  • ŠÁTKY - Mužáci i svobodní nosívali na krku šátek, který byl uvázaný na uzel. Ve svátky a v neděli byl šátek hedvábný, ve všední dny bavlněný. Od této části kroje se také upustilo. 

KROJ ŽENSKÝ

  • ÚČES - Dříve nosila děvčata i vdané ženy vlasy hodně do čela. Postupem času se začaly vlasy vyčesávat nahoru z čela. V současnosti nosí děvčata vlasy tak, jak je mají právě rostlé.
  • RUKÁVCE - Na svátky bývaly vždy z tenkého plátna, na všední den z konopného plátna, které se předlo doma. Dříve se nosívaly rukávce delší a hodně široké, nyní kratší a užší. Náramky byly vyšity žlutým nebo červeným hedvábem. V nadloktí se zavazovaly rukávce červenými pentlemi, zvanými 'podvazadla'. K rukávcům byl přišit řasený obojek zvaný 'obršlák' nebo 'kresl'. Býval úzký, později hodně široký, dnes kolem 15 cm. Vždy byl hodně řasený, zdobený krajkami. Dříve byly všechny výšivky ruční, dneska pomáhá při zdobení technika.
  • SUKNĚ - Bývaly široké, nařasené a dlouhé až do půli lýtek. Nazývány byly podle látek, ze kterých se šily, např. valisky, grumašky, tykýtky, súkenice černý i zelený atd. Na všední den byly grizétky a vatmólky. Nynější vrchní sukně se nejčastěji jmenují kašmírky a atlasky.
  • SPODNIČKY - Původně bývaly spodničky měkké - bavlněné - a nosily se pouze jedna, dvě, maximálně tři. Neškrobily se, proto v nich nebyl tak omezený pohyb jako dnes a děvčata nebyla tak široká. Později, když se začaly nosit vrchní sukně, lemované portami a pentlemi, začala děvčata nosit bílé spodničky, které byly naškrobeny syrovým škrobem a počet spodniček se zvýšil na pět až deset. Ve všední dny se nosily pouze 3 spodničky a vrchní sukně 'karťounka', která se při práci odkládala.
  • KORDULY - Bývaly černé, soukenné nebo z 'pateru' (pestrá, protkávaná látka). Soukenné korduly byly pestrobarevně vyšívané hedvábím a bavlnkou. Později se nosily korduly ze zeleného a modrého sukna, také vyšívané. Nyní jsou ze sametu, atlasu, brokátu, většinou květované. Vpředu i vzadu mají hluboké výstřihy, které jsou na horním i dolním okraji zdobené hustě naskládanými pentlemi. Kordula se zapíná na knoflíčky, kterých je obvykle čtrnáct, mají skleněná očka. Vzadu na jsou na kordulce čtyři malé šosy lemované stuhou.
  • I ženy oblékaly v horším počasí 'marinky'. Byly to živůtky, stejně jako kordula hluboce vystřižené, ale s úzkými dlouhými rukávy. Marinka se zapínala na knoflíky a přiléhala k tělu.
  • V zimě nosívaly zámožnější ženy kožíšky. Byly ze sukna, podšité beránčím rounem a lemované liščinou, vyšívané na rukávech, zádech a na prsou. Marinky i kožíšky jsou dnes vzácnou částí lidového kroje.
  • ZÁSTĚRY - Nosily se většinou jen ve všední dny. Byly 'barvířské' modré a černé. Skládaly se ze dvou půlek, které byly sešity stínkovým stehem, zeleným nebo žlutým hedvábem. Na okraji se zástěra bohatě zdobila křížkovým stehem. Později se začalo vyrábět široké zástěrové plátno a tak se nemusela zástěra sešívat. K zástěře se přišívaly 'harasky' (bavlněné stuhy) červené, modré nebo různě vzorkované.
  • FĚRTOCHY - Nosily se výhradně ve svátek. Byly z hedvábí různých barev, ozdobené krajkami, zřídka byly bílé s vyšíváním. V některých obcích (Bořetice, Vrbice, Kobylí), jsou fěrtochy olemované bílou krajkou a bohatě malované, dříve vyšívané. Ve Velkých Pavlovicích jsou fěrtochy olemovány černou krajkou a nemají vyšívané ani malované ozdoby (stejně i v Němčičkách).
  • ŠÁTKY - Na hlavu si děvčata vázala bílé pásky asi 25 cm široké, vyšívané černým a žlutým hedvábem. V týlu pod copy byly svázány tak, že bohatě vyšívané konce, zdobené krajkami, sahaly až do půli zad. Copy byly spuštěny po zádech a byly bohatě zdobeny stuhami. Dneska si děvčata smotávají dlouhé vlasy do drdolů a tato široká stuha se nahoře přikryje. Takové pokrývce hlavy se lidově říká 'kotůč'. Nyní je kotůč zdoben kytičkami a zrcadélky. Nosí ho stárky. Ženy nosily šaty - velké bílé plátěné šátky, vyšívané bílým, žlutým nebo červeným hedvábem a vroubené nitěnými krajkami. Roh šaty, který splýval až na záda, byl zdoben velkým květem. Později se nosily velké turecké šátky červené a černé barvy, zdobené bohatě květy. Zavazovaly se zvláštním způsobem pomocí tuhého papíru, jež se vložil do šátku, na 'záušnice'. Šátek se zavázal a tvořil krásné křídlové záušnice. Takovým způsobem nosí dodneška zavázaný šátek především sklepnice.
  • ŠNUPTYCHLE - Nebo-li perkálové kapesníky bohatě vyšívala děvčata hochům nebo sobě. Chlapci nosili šnuptychle za kordulou. Děvčata je nosila buď v ruce, nebo s modlitebními knížkami do kostela v podpaží.
  • PUNČOCHY - Dříve se nosívaly punčochy modré do červena - měňavé. Dneska se nosí punčochy buď bílé, nebo černé. Bílé jsou ručně háčkové, tzv. bubínkové (Bořetice, Vrbice, Kobylí). Ve V. Pavlovicích se nosí černé.
  • BOTY - K měňavým punčochám se nosívaly nízké střevíce. Byly dokonce zdobené stříbrnými přaskami. Nyní se nosí vysoké, nahoře lakované boty, které mají šněrování. Šněrovadlo se upevňuje za červené kvelbíky (zoubky) a žluté bombíky.

Velkopavlovické krojované hody obrazem