„Děcka, deme krast střešně!“, přesně tato věta mi projela hlavou, když jsem dnes ráno otevřela e-mailovou zprávu od pana Otáhala. Proč? Jak to? V příloze jsem našla několik krásných fotografií s právě dozrávajícími červenými třešněmi...
Tyto obrázky jako by mě rázem vrátily do dětství a připomněly mi čas pomaloučku končícího školního roku, těšení se na prázdniny, do času tajných dětských nájezdů na opuštěné, ničí, ale mnohdy i soukromé stromy sladkých třešní „májůvek“. Jak jsme se na ně těšili…
Kdo uměl vylézt na strom byl „king“, kdo to neuměl, stál dole s nastaveným tričkem, kam jsme mu třešně házeli a měl neméně zodpovědnou funkci „hlídače“. Objevil-li se majitel či jiný nebezpečný hudrující dospělák, zařval tento hlídač „zdrháme“, a kdo měl rychlejší nohy, zvítězil… (Tak mě teď napadlo – pokud tyto řádky náhodou čtou děti, toto není nástin počítačové hry, tohle byla naše realita v osmdesátých až devadesátých letech minulého století 😊.)
Takže vážení, už opravdu zrají, jak je vidno z fotografií pana Oldřicha Otáhala. Za snímečky děkujeme a všem ovocemilům přejeme dobrou chuť. A bacha, ať vás nechytí 😊!
Větvičky obsypané dozrávajícími třešněmi
Text: Karolína Bártová / Foto: Oldřich Otáhal / 19.5.2018