Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Také studenti z velkopavlovického gymnázia ČTOU a PÍŠÍ NOVINY, s Mladou Frontou Dnes

Letošní podzimní kolo projektu MF DNES Studenti čtou a píší noviny je již minulostí. Po 6 týdnů studenti naší školy odebírali denní tisk a s napětím sledovali, zda jejich článek byl tentokrát otištěn. Toto kolo bylo pro naši školu velmi úspěšné. Štěstí se usmálo na Martina Kovaříka z kvinty (článek Martina byl již uveřejněn na těchto stránkách), Jana Míchala ze sexty a Anetu Zapulovou ze 2.A. Martin Kovařík napsal vynikající článek na téma Volby jako základ státu a Honza s Anetou na téma Globální policie. Globální morálka.

Studentům gratulujeme k jejich úspěchu!


 

Máme ctít zvyky cizích národů?

Žijeme ve svobodné demokratické společnosti, která nám zaručuje Listinou základních práv a svobod mimo jiné také právo svobodně se vyjadřovat a je zaručena svoboda náboženského vyznání. Z toho tedy plyne otázka: Do jaké míry máme ctít kulturní, náboženské a společenské zvyky jiných národů? Je v pořádku, když každý z nás má svůj vlastní názor a může se svobodně projevovat, ale nesmí se snažit za každou cenu své tradice, zvyklosti a víru prosazovat vůči jinému státu nebo národu či jednotlivci.

Pokud budu žít v jiné zemi, kde mají jiné náboženské vyznání, budu si udržovat svoji víru a tradice. Snažila bych se tolerovat vyznání národa dané země, daného člověka. Přistěhovalci se nemusí přizpůsobit tradicím v dané zemi, ale měli by je respektovat. Protože nikdo přistěhovalce nenutil, aby zde žili, a to oni požádali, aby tu mohli být. Ať tedy přijmou zemi, která přijala je. V tom druhém případě můžou odejít. Nemá smysl, aby kvůli tomuto vznikaly náboženské nebo jiné nepokoje.

Aneta Zapulová, 2. A


 

Sytý hladovému nikdy nevěří

Jiný kraj, jiný mrav. Jiný mrav, jiná morálka. Globální morálka neexistuje a ani nikdy existovat nebude. Děje se příliš mnoho věcí, než aby lidé po celém světě byli propojeni tímto neviditelným poutem. Jak má potom existovat globální morálka, když se na světě prolíná tak mnoho událostí?

Sytý hladovému nevěří, ani člověk v blahobytu nemůže sympatizovat s člověkem v nouzi. Myslet si opak je podle mého lhaním do tváře. Lidé se můžou poznávat mezi sebou, mohou objevovat nové kultury, nové životní styly, ale nikdy nebudou věci cítit a chápat tak jako místní obyvatel.

Za vysvětlením putujme až do pravěku a to konkrétně k expanzi prvních lidí z Afriky do zbytku světa. Lidé se usazují na místech nezávisle na sobě, až obsadí celou Zemi. Z páru vznikne rodina, z rodiny tlupa, z tlupy vesnice, z vesnice stát a každý stát má něco, čím se odlišuje od druhého státu. Poukazuji na to, že ač jsou si lidé v lecčem podobni, jsou i v ledasčem rozdílní. Důvodem je zcela jistě výchova, způsob myšlení a života.

Dalo by se to vysvětlit i jednodušeji. Ne vše závisí na vazbě na kulturu. Všichni jsme lidé a všichni máme základní myšlenkové pochody stejné. Lidi prostě nezajímá, co se děje na opačném konci světa. Jen ať se klidně střílí, jen když já mám dneska poklizeno a čekám, až bude v televizi můj oblíbený seriál. Upřímně, občas také nejevím jisté známky empatie, ale je to naše lidská přirozenost. Jak napsal Niccolo Machiavelli: „Lidé spíše zapomenou na smrt třeba i vlastního otce, než na ztrátu majetku.“ A myslím, že měl pravdu.

Jan Míchal, sexta


 

Všechny články studentů Gymnázia Velké Pavlovice
si můžete přečíst v archivu prací * po kliknutí ZDE 

 

 

 

21-11-2013-BK