Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Rozhovor s úspěšnými účastníky Dějepisné soutěže gymnázií

Představte si, že se rozhodnete jet do Brna vyzkoušet si účast v Dějepisné soutěži gymnázií. Poprvé. Připravujete se, ale zbytečně se nestresujete, protože si říkáte: z toho asi nic nebude, ale aspoň uvidím, jak to tam chodí. A pak se vrátíte domů se třetím místem v kapse a postupem do dalšího kola, jež se bude konat v Chebu. Zdá se vám to nemožné? Opak je pravdou! Hvězdnému triu z našeho gymnázia se to totiž povedlo, a proto jsem se rozhodla zjistit o jejich úspěchu víc.

Jak jste se k nápadu jet na Dějepisnou soutěž gymnázií dostali?

Vojta: To si pamatuju moc dobře - paní učitelka Míchalová se mi o ní zmínila minulý rok při cestě domů z dějepisné olympiády.
Ondra: Nápodobně.
Pavel: Mně tuto možnost také nabídla paní učitelka Míchalová, pravděpodobně proto, že ví, že mě baví dějepis.

Připravovali jste se nějak na soutěž?

Vojta: Ano, naše příprava začala už v říjnu, scházeli jsme se vždy jednou za dva týdny.
Pavel: Paní učitelka Míchalová, která nám s celou přípravou na soutěž pomáhala, nám dala materiály, podle kterých jsme se učili a chystali.

Po celou dobu vám stačil pouze jeden den za dva týdny?

Ondra: Ne, to určitě ne. Takhle to bylo zezačátku. Když začínalo „přituhovat“ a soutěž se blížila, scházeli jsme se každý týden a dokonce jsme dostali den před soutěží volno.
Pavel: Jo, jo, to jsme makali na plné obrátky. Sešli jsme se u nás na zahradě a dávali dohromady všechny naše získané vědomosti.
Vojta: A Pavlova babička nám uvařila čaj a donesla různé dobrůtky, tak to šlo raz dva!

Byla letošní soutěž zaměřená na nějaké období, nebo šlo o všeobecné znalosti?

Ondra: Letos byla soutěž zaměřená na rok 1945 až 1948.

Rozdělili jste si nějak práci, nebo jste se všichni učili všechno?

Vojta: Každý jsme si vybrali určitý „obor“ z tohoto období – vzájemně jsme na sebe spoléhali.

Jak jste si tedy jednotlivé témata rozdělili?

Pavel: Já jsem se mimo jiné zaměřoval na odsun Němců.
Ondra: Mým tématem byl hlavně sport.
Vojta: Já se věnoval především literatuře a tehdejším spisovatelům.

Co jste mimo ty „vaše“ témata ještě museli znát?

Vojta: Všemožné datace, dekrety, výsledky voleb…

Jak probíhal onen den D?

Vojta: 6. dubna jsme jeli vlakem s paní učitelkou Míchalovou do Brna na devátou hodinu ranní. Soutěž probíhala v Biskupském gymnáziu.
Pavel: Když jsme dorazili, dostali jsme hodinu na občerstvení, bylo tam hodně moc jídla!
Vojta: Jo, ty chlebíčky byly moc dobrý.
Pavel: A ty zákusky taky.

Tak to je od nich moc milé! Takovou pozornost bych taky uvítala. A co se tedy dělo dál?

Ondra: Pak jsme se tedy pustili do testu.

Jakou měl test formu?

Vojta: Bylo to rozděleno na tři kola – vybírali jsme jednu z možností, spojovali různé pojmy, datovali a doplňovali díla…

Kolik času jste na test měli?

Pavel: Rovných 60 minut.

Dalo se to všechno za hodinu zvládnout?

Vojta: Naprosto. Dvakrát jsme si to stihli překontrolovat.
Ondra: A ještě jsme si spočítali body.

Spočítali body? Jak? To jste věděli, co budete mít dobře a co ne?

Pavel: No, asi nějak tak. Projeli jsme si ten test a říkali si, co víme na sto procent a co asi dobře nebude.
Vojta: Největší sranda je, že jsme napočítali 118 bodů ze 159 a opravdu jsme těch 118 bodů měli.

Co se dělo po skončení testu?

Ondra: Opět jsme dostali občerstvení a poté bylo vyhodnocení – umístili jsme se 3. místě, a tím pádem postupujeme do „vyššího levelu“.
Vojta: Od 2. místa nás dělilo jen pár bodů. Myslím, že tři body.
Pavel: A ze všech 230 soutěžících týmů jsme byli 17. Postupovalo jich 75. Taky jsme dostali nějaké věcné dary a ocenění.

Kdy a kde se bude odehrávat další soutěž, do které jste postoupili?

Pavel: To zatím přesně nevíme, někdy v listopadu, v Chebu.

Co vám celá soutěž přinesla a o co vás obohatila?

Vojta: Já třeba nevím, kdo má 25. ledna svátek, ale vím, že ten den byl první odsun Němců z Československa v Mariánských Lázních. Je to zkušenost na celý život.
Pavel: Cítím se moudřejší (smích). Zkusili jsme si týmovou práci, myslím, že soutěž, kde je člověk se skupinou, je lépe zvládnutelná, než když je člověk sám za sebe.
Ondra: Rozhodně jsem si rozšířil své dějepisné obzory.

Tereza Slámová, sexta


21-04-2016 PV