Ve dnech 14. až 20. září 2015 probíhá projektová schůzka Erasmus+ v rumunském městě Craiova. Tohoto setkání se účastní naši tři pedagogové, kteří jsou do projektu již od samého počátku zapojeni. Koordinátor projektu PhDr. Stanislav Rubáš, učitel anglického jazyka Mgr. Zdeněk Loskot a náš ICT kolega Mgr. Zdeněk Sovadina.
V neděli 14. září odletěl náš tým v ranních hodinách z letiště Vídeň - Schwechat do rumunského hlavního města. Zde na nás již čekali naši ostatní partneři, se kterými jsme se přivítali a vzápětí se mikrobusem vydali na poměrně dlouhou cestu vedoucí do krásného transylvánského městečka Bran. Toto místo je slavné zejména díky románu irského spisovatele Brama Stokera, Dracula, jehož děj byl do romantických kulis jeho prostředí zasazen. Všichni jsme mohli večer obdivovat krásný výhled z oken našich hotelových pokojů přímo na hrad slavného hraběte (posilněni notnou dávkou česnekového likéru). Návštěvě krásného města však předcházela dobrodružná cesta, nepodobná té, kterou musel absolvovat jeden z hlavních hrdinů Coppolovy filmové adaptace díla, Johnatan Harker. Řidič našeho autobusu, kterému jsme začali okamžitě přezdívat „metelescumblescu“, je jistě jedním z potomků Drakulových drožkářů. Chvílemi i s děsem v očích jsme sledovali strmá údolí pod námi, úzkou cestu před námi a silný provoz v protisměru. Zkrátka nám řidič chvílemi dokázal pěkně pít i krev. O ten zbytek, kterého by se slovy klasika jeden snad ani nedořezal, se postarali komáři. Překvapivě jsme krváceli i při placení v místní restauraci.
Lidé jsou zde pohostinní, usměvaví a vstřícní, avšak zbytečně si škodí některými zlozvyky, které zde přetrvávají z dob největšího rudého vysávače Rumunska (ať si klidně kdokoli polemizuje) Nikolae Ceaucesca. Krásná příroda plná odpadků hovoří za vše. Také k nejlepšímu příteli člověka se zde nechovají právě uctivě. Důkazem toho jsou všudepolehávající, vyzáblí a často zcela odevzdaní psi. Co se dopravy týče, Rumuni si evidentně oblíbili společenskou hru „ruská ruleta aneb kdo dříve přijede, ten dříve jede“. Překvapivě však v tomto chaosu panuje neočekávaný řád. Zde se nabízí otázka: Měl John Nash rumunské předky?
Druhý den (15. 9.) jsme se z Transylvánských Alp přesunuli na jihozápad Rumunska do univerzitního města Craiova. Po ubytování jsme se sešli se všemi účastníky projektu a potvrdili itinerář práce v nadcházejících dnech.
Následujícího dne (16. 9.) jsme v dopoledních hodinách navštívili partnerskou střední školu. Před školou na nás již čekalo několik studentů a nechyběly ani i pro nás tak typické atributy jako chléb (jejich vezdejší) a sůl. Po krátkém proslovu pana ředitele jsme byli pozváni k prohlídce školy. Překvapilo nás, jak i ve skromných podmínkách, alespoň co se technického zázemí týče, může probíhat kvalitní výuka. A pak začal tanec! A to doslova. Dvacet metrů čtverečních školního koridoru se rázem proměnilo ve vesnický taneční sál. Do víru tance se museli zapojit i zapřisáhlí odpůrci kulturních vložek.
Po krátké pauze na oběd začala vlastní práce na projektu. Hlavní koordinátor Puch Grzegorz nás informoval o aktuálním stavu výsledků naší společné práce. Po celodenní činnosti jsme si koláče zasloužili. „A pokud nezemřeli, pracují na projektu dodnes….“
Mgr. Zdeněk Loskot a PhDr. Stanislav Rubáš, Gymnázium Velké Pavlovice * www.gymnazium.velke-pavlovice.cz
21-09-2015-BK