Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Významné osobnosti


Alois Václav Horňanský (1871 - 1938)

Řídící učitel a propagátor pěstování révy vinné a pěstování meruněk.

170395•   Pan Alois Horňanský se narodil 23. března 1871 v Železném nedaleko Tišnova, v moravském podhůří Českomoravský vysočiny.
•   Do Velkých Pavlovic přišel ihned po maturitě v roce 1891 ve věku 21 let. Zde nastoupil na své první a také poslední učitelské místo. Velké Pavlovice se mu staly trvalým domovem. Byl jmenován řídícím učitelem školy a dokázal mistrně spojovat školu se svou mimoškolní činností. Jeho práce mimo školu byla příkladná pro mnoho vesnických učitelů, nabádal místní rolníky ke zvelebování svého hospodářství, ale i vlastní obce. Dokladem toho byla např. výsadba lip na návsi.
•   Obrovským přínosem pro rozvoj místního kraje byla jeho činnost v oblasti vinařství a ovocnářství. Osvětová a propagátorská činnost, jako bylo pořádání výstav, přednášek, vydávání odborné literatury, propagace vysazování nových vinic s kvalitními odrůdami, rozšiřování nových poznatků ve sklepním hospodářství a další aktivity, vedly k tomu, že Velké Pavlovice se staly největší meruňkářskou obcí v republice a po révokazové kalamitě na přelomu století se dostalo vinařství v rekordním čase na mnohem vyšší, kvalitní úroveň. A byly to právě meruňkové sady a vinice, které daly základ k rozvoji obce. Pan Alois Václav Horňanský byl jednatelem Zemského vinařského spolku pro Moravu, zakladatelem Státní révové školky ve Velkých Pavlovicích a redaktorem Vinařského obzoru 1910 - 1930.
•   Pan Horňanský učil až do roku 1934, do svých 63 let, z toho plných 42 let věnoval škole. Zemřel 3. července 1938 ve věku 67 let.
•   Pamětní desku tohoto Velkopavlovického rodáka najdeme na šlechtitelské stanici.

O životě a díle Aloise Václava Horňanského z pera Ing. Františka Kostrhuna * ke stažení ve formátu PDF ZDE

Josef Blažek-Pavlovický (1871 - 1940)

Významný moravský lidový povídkář a romanopisec, farář a spisovatel.

170396•   Pan Josef Blažek-Pavlovický se narodil 30. ledna 1871. Tento humoristický spisovatel žil ve Velkých Pavlovicích v domě č. p. 172, Hlavní 42.
•   Josef Blažek vystudoval Gymnázium v Brně, následně v letech 1891 - 95 bohoslovectví rovněž v Brně. Působil jako farář krátce ve Žďáře, Třebíči, Horním Újezdu a Šlapanicích. Od roku 1911 v Podolí u Brna, kde zemřel v roce 1940. Většina jeho literárních děl je poznamenaná poctivostí a nenáročností, která panovala za jeho mladých let ve Velkých Pavlovicích. Mnoho cestoval a četl. Psal články, povídky i romány. Překládal z italštiny. Byl rozeným vypravěčem, jeho sloh byl živý, lehký a plastický, zrovna tak jako postavy jeho knih. Jeho literární odkaz je opravdu početný. Napsal povídky: Hlavní hříchy v kukátku, Potulky životem, Páté přes deváté, Z potulek vlastí i cizinou, Cizí koření, Povídky, Mouchy a mušky, Hříbky, šípky a různé klípky. Napsal romány: Páteční dítě I.-IV. díl, Čepáček Robinson, Čepáček v Londýně, Čepáček v Paříži, Čepáček pantátou hajným. Sociální romány: Otčenáš, Satanáš, Primabalerina, Ošklivá Pepinka, Slepá ze Slavic, U Kunických. Děj knihy Slepá ze Slavic se odehrává přímo ve Velkých Pavlovicích. Další byly humorné knihy: Z deníku Pepíka Darebného, Nezvedenci I. a II. díl, Babička Mirka. V rukopisu zůstal román Peníze a láska. Divadla: Pýcha předchází pád, Matčino utrpení, Macíček na kastrole, Perníková chaloupka, Americká nadílka. Tiskem vyšlo jeho 27 knih a 5 divadelních her.
•   Dne 31. ledna 1971 bylo vzpomenuto 100. výročí narození pana faráře a spisovatele Josefa Blažka-Pavlovického v Podolí u Brna, kde mu byla odhalena pamětní deska. Slavnostního odhalení se zúčastnila i krojovaná skupina a občané našeho města.

František Štambachr (1899 - 1986)

Poslanec bývalého Ústavodárného národního shromáždění, starosta obce, později politický vězeň.

170397•   Pan František Štambachr se narodil 3. července 1899 ve Velkých Pavlovicích. Od mládí se věnoval zemědělství, které ho plně zaměstnávalo. Patřil mezi významné osobnosti, které ovlivňovaly chod událostí v jihomoravském regionu v první polovině 20. století. Štambachr byl původem sedlák, vinař, než se stal politikem, starostou Velkých Pavlovic, předsedou vinařského družstva VINOP, předsedou Zemského vinařského spolku pro Moravu a v neposlední řadě poslanec Ústavodárného národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Plných 28 let, až do osudného února 1948, hájil zájmy českých a moravských zemědělců, zvláště pak jihomoravských vinařů, než byl státní nezpečností zatčen a odsouzen na 20 let těžkého žaláře za vlastizradu a své osobní přesvědčení. Po 11 letech a půl se vrátil s podlomeným zdravím ke své rodině, do své rodné obce, do kraje který mu byl nadevše nejmilejší. František Štambachr byla osobnost, která svými skutky naplňovala oné biblické rčení - podle skutků poznáme se.
•   Štambachr byl obviněn za rozvracení socialistického bloku a stal se obětí zinscenovaného soudního procesu s názvem 'Modrý štít'. Hlavním obviněním poslance Štambachra v procesu bylo jeho přesvědčení, politické a společenské postavení, ale i práce pro blaho lidu. Vlastnímu odsouzení poslance Štambachra předcházela devítiměsíční vyšetřovací vazba v Brně - Příční ulici. Prošel nápravným zařízením ve věznici na Borech, Ilavě, Mírově a Leopoldově, kde jako všichni trestanci pracoval za zotročujících podmínek, nedůstojných člověku 20. století, vystaven libovůli 'bachařů', mocipánů režimu. V roce 1960 byl propuštěn na svobodu.
•   Zemřel v kruhu svých blízkých 11. prosince 1986 a je pohřben mezi svými rodáky na hřbitově ve Velkých Pavlovicích. Pamětní deska mu byla odhalena 27. června 1999 na rodinném domě v ulici Hlavní č. p. 75.

Jaroslav Míša (1902 - 1960)

Významný šlechtitel v české oblasti Moravy a vinařský instruktor.

•   Pochází z vinařské rodiny z Polešovic. Stejně jako starší bratr Cyril získal i Jaroslav odborné vinařské vzdělání na Zemské rolnické a vinařské škole v Bzenci, kterou absolvoval v roce 1919. Po roční praxi na Státním statku v Buchlovicích nastupuje jako praktikant v zemské revové školce v Mutěnicích. Pod vedením prof. B. Pštrose se věnuje výzkumné činnosti a poradenství.
•   V roce 1924 je poslán do Státní révové školky ve Velkých Pavlovicích, aby vypomohl se zakládáním nových vinic Aloisi Horňanskému. V příštím roce si A. Horňanský vyžádal jmenovitě J. Míšu a tak od roku 1924 zůstává J. Míša ve Velkých Pavlovicích natrvalo. V roce 1926 je pověřen správou státní a zemské révové školky. Rozšiřuje se plocha podnožových vinic na 8,6 ha a školka je největší základnou pro zásobení vinařů podnožovým materiálem.
•   Významná je činnost J. Míši jako vinařského instruktora. V roce 1929 je založena vinařská besídka ve Velkých Pavlovicích a jednatelem se stává J. Míša (1929-1949). Spolu s A. Horňanským se v roce 1937 stává zakládajícím členem Vinařského družstva a je zvolen hospodářem (1937-1941). Byl i členem krajské vinařské komise, členem redakční rady Vinařského obzoru, publikoval články a situační zprávy a provedl řadu odborných přednášek.
•   V roce 1941 je přeložen do Zemské révové školky v Polešovicích a pak do Mutěnic. Po válce byl rostlinolékařem a agronomem speciálních plodin na ONV v Hustopečích a od roku 1950 je opět pracovníkem šlechtitelské stanice ve Velkých Pavlovicích. V roce 1952 je pro politickou nespolehlivost komunistickým režimem propuštěn. Našel zaměstnání jako skladník v laboratoři Lacrum Brno (1953-1958), odtud odešel do invalidního důchodu a po těžké nemoci v roce 1960 umírá.
•   Přínos  J. Míši šlechtitelské práci - svou šlechtitelskou práci věnuje udržování šlechtění. Prováděl je pod vedením Dr. K. Neorala, který šlechtění v české oblasti Moravy řídil. Vynikajícího výsledku dosáhl v selekci Tramínu červeného a Frankovky. Zanechal vypracovanou selekci všech hlavních moštových odrůd. Tramín červený - dosáhl zvýšení plodnosti - vyšší obsah aromatických látek. Frankovka - stabilita výnosu - odstranění sprchavosti hroznů.

Ing. Jaroslav Horák (1922 - 1994)

Významný šlechtitel a autor řady klonů révy vinné.

170398•   Pan Horák se narodil 31. března 1922 v obci Vlčí Doly u Kroměříže. Po ukončení Vysoké školy zemědělské v roce 1951 spojil svoji profesní kariéru s jihomoravským vinařstvím.
•   Nastupuje do Vinařského družstva v Mikulově a později na Státní statek Valtice, jako vedoucí viničních výrobních středisek. V roce 1955 nastupuje do funkce vedoucího šlechtitelské stanice v Perné. V roce 1959 přechází do Šlechtitelské stanice Velké Pavlovice a stává se jejím vedoucím.
•   S kolektivem, který vedl, dostal úkol vyšlechtit novou odrůdu révy vinné na výrobu červených vín. Po křížení rodičovských odrůd a náročném výběru a zkoušení semenáčů byla v roce 1980 povolena odrůda ANDRÉ, což je kříženec FRANKOVKA x SVATOVAVŘINECKÉ. Své jméno dostala po CHRISTIAN CARL ANDRÉ (1763-1831), který dal v roce 1806 podnět pro organizované využívání vědeckého poznání při zušlechťování révy vinné na Moravě. Prosazoval vinařství jako perspektivní  hospodářský a obchodní obor. K význačným vinařským polohám na Moravě řadil i katastr Velkých Pavlovic. Ing. J. Horák je i autorem řady klonů révy vinné.

Ing. Josef Veverka (1922 - 2006)

Odborník v oblasti ovocnářské, především vinařské. Celý svůj život zasvětil šlechtění révy vinné.

170399•   Pan Josef Veverka se narodil 12. ledna 1922 ve Velkých Pavlovicích. Po základní škole pokračoval ve studiu na gymnáziu v Židlochovicích a na Vyšší ovocnickovinařské a zahradnické škole na Mělníce.
•   Po druhé světové válce absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Brně. Rodinná tradice jej dovedla k tomu, že celý svůj odborný profesní život zasvětil révě vinné a jejímu šlechtění. Svou  šlechtitelskou práci započal  na Šlechtitelské stanici ve Velkých Pavlovicích, odkud musel v roce 1959 z politických důvodů odejít do ŠS v Perné u Mikulova. Tam dokončil svá rozpracováná šlechtění z Velkých Pavlovic, zahájená v roce 1953.
•   Jako výchozí materiál bylo použito 25 kombinací rodičovských párů, ze kterých se vypěstovalo 429 semenáčů, dále 4 kombinace volného opylení - 1 785 semenáčů a 11 samoopylení - 417 semenáčů. Do Státní odrůdové knihy byly po celém cyklu šlechtění a ověření zapsány dvě nové odrůdy: Palava - 1977 a Aurelius - 1983.

Břeclavský deník - Abeceda osobností Břeclavska; Vyšlechtil odrůdy Pálava a Aurelius * ke stažení ve formátu PDF ZDE

plk. Josef Pavelka (1923 - 1997)

Příslušník 311. bombardovací perutě, vojenský letec ČSR.

170400•   Pan Josef Pavelka se narodil 23. září 1913 ve Velkých Pavlovicích. Vojenská studia absolvoval v letech 1931-33 v Prostějově, mimo to získal i mezinárodní diplom pilota pro veřejnou dopravu a mezinárodní diplom navigátora II. třídy. Do zahraniční armády odešel 15. června 1939 a v letech 1939-40 sloužil ve Francii, poté v Anglii u 311. perutě. Dne 16. 12. 1940 utrpěl při operačním letu na Mannheim těžké poranění při havárii těsně po startu a byl léčen jeden a půl roku. Od roku 1940 byl opět zařazen do aktivní služby. Jako velitel letounu se zúčastnil zničení německé ponorky u fjordu Tong dne 28. 10. 1944. Po válce byl v roce 1946 superarbitrován pro válečná zranění. Je držitelem řádu gen. M. R. Štefánika, nositelem 2 válečných křížů, medailí Za zásluhy I. třídy. Odboj 1939-45 F, GB, med. k 25. výročí osvobození, med. Za věrnost, med. Za budování armády, dále obdržel francouzskou medaily Panny Orleánské, anglická vyznamenání Europa Star, AFM, Atlantic Star a Deference Medal.
•   Pan Pavelka zemřel 13. března 1997, ve věku 74 let. Na jeho pohřbu se mu dostalo obrovské pocty. Zúčastnilo se ho mnoho jeho přátel, nejen letců RAF, ale i dalších vojenských pamětníků, se kterými se pan Pavelka po dlouhou dobu stýkal. Důstojný pohřeb s čestnou salvou a symbolickým rozloučením - průletem dvou stíhacích letounů nad hlavami účastníků pohřbu, uzavřel kapitolu života jednoho z posledních přímých účastníků našich letců ve službách anglického letectva.
•   Pan Pavelka zaznamenal mnoho svých zážitků z vláky v různých článcích. Ve Velkopavlovické zpravodaji vycházely jeho příspěvky na pokračování a v posledních letech své zážitky shrnul do rukopisu, který je posledním svědectvím jeho zajímavého a těžkého života.

NA KŘÍDLECH 311. bombardovací perutě RAF (brožura vydaná v roce 2012) * ke stažení ve formátu PDF ZDE

Ing. Jaroslav Švásta CSc. (1924 - 1984)

Propagátor vysokého vedení vinné révy a průkopník moderního vinohradnictví.

170401•   Jaroslav Švásta - propagátor vysokého vedení vinné révy, se narodil 26. dubna 1924 ve Velkých Pavlovicích. Středoškolské vzdělání získal na Rolnickovinařské škole v Bzenci a ukončil maturitou na Vyšší ovocnickovinařské a zahradnické škole v Mělníku. Vysokou školu zemědělskou v Brně absolvoval v letech 1946-1950. Od roku 1949 působil na Vinařském ústavu VŠZ v Brně jako asistent, později tamtéž jako odborný asistent po přestěhování ústavu do Lednice, jako součásti Zahradnické katedry.
•   Intenzivně se věnoval propagaci a zavádění Moserova vysokého a středního vedení do vinohradů. Své síly spojili s Ing. Vilémem Krausem a výsledkem jejich spolupráce byla odborná publikace vydana v roce 1955 "Vedení a řez révy vinné" s podtitulkem "Možnosti použití vysokého vedení v našich vinařských oblastech". Nové poznatky byly ověřovány na pokusných vinicích Státního statku Znojmo a na viničním hospodářství v Dolních Dunajovicích.
•   Ve Velkých Pavlovicích měl pokusné vinice ve Šlechtitelské stanici a ve Státním statku. Jednou z prvních vinic, které byly přebudovány na Moserovo vedení byla vinice jeho bratra Josefa v trati Ostrovec. Během 10 let pokusů, pozorování, ověřování a vědeckého zpracování poznatků z přebudování vinic na vysoké a střední vedení bylo dokázáno, že výnosy jsou vyšší, aniž by poklesla jakost sklizně. Bylo ovšem nutné počítat s vyšším obsahem kyselin v hroznech. Z toho vyplynul požadavek na pozdnější sklizeň úrody. Vína vyrobená z hroznů pokusných vinic byla na srovnávacích a soutěžních výstavách hodnocena velmi dobře.
•   V roce 1965 v časopise Vinohrad Jaroslav Švásta píše: "Začátky se zaváděním nových způsobů vedení révy vinné  nebyly lehké. Které faktory stály v cestě k rychlému rozšíření nových způsobů pěstování révy? V prvé řadě to byla konzervativnost praktiků a především některých našich teoretiků, kteří bránili zavádění středních a vysokých způsobů vedení révy. Hospodářské podmínky a především nedostatek pracovních sil v té době byl však silnější než názory jednotlivců. Z prvních pokusů s několika málo keři na malých plochách v různých obcích se postupně stále rychleji šířila znalost nových způsobů pěstování. Kdo dnes je ochoten uvěřit a zhodnotit kolik nadšení a práce bylo potřeba k prolomení starých názorů?" Od roku 1959 působil Ing. Jaroslav Švásta CSc. na viničním hospodářství státního statku v Dolních Dunajovicích, v roce 1963 přechází jako agronom speciálních plodin na Výrobní zemědělskou zprávu v Břeclavi.
•   V roce 1966 byl ministerstvem zemědělství vyslán na čtyři roky jako odborný expert do Mongolska. Zde zkoumá možnosti pěstování révy vinné a buduje závod na zpracování plodů pouštní rostliny Charmak na destilát. Práce  Ing. Jaroslava Švásty CSc. na přebudování moravských vinic na střední a vysoké vedení tvoří jednu kapitolu našeho moderního vinohradnictví.

Jan Havlík (1942 - 2005)

Významný šlechtitel, spoluautor nových odrůd révy vinné a dlouholetý meteorolog ŠSV.

•   Pan Havlík byl dlouholetým šlechtitelem a výzkumným a vědeckým pracovníkem Šlechtitelské stanice vinařské ve Velkých Pavlovicích. Svoji činnost na ŠS započal v roce 1959, kdy po studiu Vyšší zahradnické školy ve Znojmě nastoupil do zdejšího šlechtitelského kolektivu a podílel se na plnění náročných úkolů na úseku udržovacího šlechtění a novošlechtění, které se zde provádělo a stále se provádí.
•   Ohromné úsilí vynaložil pro hromadné a individuální selekci klonů a jejich ozdravovacím procesům, což znamenalo značný přínos pro celé vinohradnictví a vinařství Československa a později České republiky. Vzhledem ke skutečnosti, že ŠSV Velké Pavlovice byla instituciována jako vedoucí šlechtitelská stanice a byly zde soustěděny mezistaniční zkoušky všech novošlechtěnců révy z celé ČSSR a tyto měl zesnulý výhradně na starosti, spolupracoval při jejich vyhodnocování v komisi ÚKZUZ.
•   Byl spoluautorem úspěšné červené odrůdy André a rovněž nové červené odrůdy Agni, stejně jako dalších sedmi novošlechtěnců ve státních orůdových zkouškách. Po privatizaci Šlechtitelské stanice v roce 1995 dále pokračoval ve šlechtitelské činnosti s cílem klonové selekce nejvýznamnějších odrůd a vytvoření nové bílé a červené odrůdy s výrazným aromatem. V celé své činnosti rovněž využíval poznatky z pozorování a měřené meteorologie, které je na ŠSV nepřetržitě od roku 1925 a které zesnulý prováděl více než 40 let.
•   Mimo práce pro ŠSV spolupracoval i s MěÚ Velké Pavlovice a s řadou zemědělských a vinařských podniků v celé ČR, ale i na Slovensku a všechny své zkušenosti ochotně předával těm, kteří o ně projevili zájem. Pro svou veselou, kamarádskou a upřímnou povahu byl nejen v kolektivu ŠSV, ale i ve vinařské a vinohradnické obci velmi oblíben.