Menu
Městský úřad Velké Pavlovice Náměstí 9. května 700/40, 691 06  Velké Pavlovice tel: +420 519 428 101, e-mail: podatelna@velke-pavlovice.cz
Rozhledna - obrázek v záhlaví
Meruňky - obrázek v záhlaví
Víno - obrázek v záhlaví
Kostel - obrázek v záhlaví
Hody - obrázek v záhlaví
Sad - obrázek v záhlaví

Maturant Vojta Antoš na mezinárodní konferenci v ruském Petrohradě

Dostojevskij ve své knize Zločin a trest psal, že je to město pološílených lidí, Nohavica zase zpíval o tom, že když se na střechy Petěrbugu snáší noc, padá na něj žal. Tyto popisy sice nejsou příliš lichotivé, ale v obou případech vystihují město před staletími. 

Teď už je situace jiná, lidé jsou zde mimořádně vlídní a přátelští, atmosféra je tu jedinečná a rozhodně smutek nevyvolává. Takový je Petrohrad, město carské i revoluční, které je často nazýváno „oknem do Evropy“, což byl ostatně záměr jeho zakladatele. Právě zde se ve dnech 12. – 17. prosince 2018 uskutečnila mezinárodní konference zvaná Ruský dialog: jazyk, vzdělávání a kultura. Účastnilo se jí několik desítek studentů z celého světa včetně České republiky. Měl jsem velkou radost, že jsem na tuto událost byl pozván i já a mohl jsem se tedy těšit na další zajímavá setkání a nezapomenutelné zážitky a zkušenosti.

Konference se konala v prostorách pedagogické fakulty Herzenovy univerzity, jež je soustředěna přímo v historické části města. K mé radosti se v její těsné blízkosti nacházel i hotel, v němž jsme se ubytovali – komu by se nelíbilo bydlet jen tři minuty volné chůze od legendární Ermitáže? 

Vzhledem k tomu, že nás čekal velice náročný program (v některé dny začínal již v sedm ráno a končil i o půl jedné v noci) spojen s projekty a přednáškami, bylo volného času opravdu málo. Proto jsme měli ještě před zahájením konference alespoň krátkou procházku po centru města. Petrohrad jsem sice již dvakrát navštívil a mnoho památek jsem viděl, ale přesto jsem si je s radostí prohlédl znovu. Navíc jsem zde ještě nikdy nezažil typickou předvánoční atmosféru – ulice plné ozdob a koňských spřežení, všudypřítomná vůně cukroví a rozléhající se tóny vánočních koled a písní udělají krásný dojem na každého. Ani v Petrohradu jsem nemohl porušit mou cestovatelskou tradici, tedy pokusit se dostat na co nejvyšší místo, abych si prohlédl celé město ještě jednou. Údajně nejhezčí výhled umožňuje kolonáda chrámu sv. Izáka, kdysi největšího pravoslavného svatostánku na světě (dovnitř se vejde neuvěřitelných čtrnáct tisíc věřících). Z padesátimetrové výšky jsem viděl jak všechny stavby italského architekta Rasstreliho, tak i Finský záliv. Zimní palác nebo Petropavlovská pevnost odtud vypadaly jako hračky. A abychom nebyli ochuzeni o kulturní zážitek, poslední den konference jsme zhlédli i divadelní představení v Alexandrinském divadle.

Hlavní program probíhal v již zmíněné Herzenově univerzitě. Čekalo nás mnoho aktivit a různých projektů. Velice mě bavily zejména činnosti spojené s bližším poznáním východní kultury, obzvlášť kurz ruských národních tanců. Účastnili jsme se i projektů, s nimiž se pravidelně setkávají vysokoškolští studenti, např. dle zadání zpracovat návrh pro vybudování nového parku v petrohradské čtvrti Kupčino – poznali jsme takto, jak se postupuje při plánování objektů tohoto typu, a navíc jsme si díky tomu otestovali, zda rozumíme odborných pojmům v ruštině. 

Nejdůležitější část konference se odehrála v koncertní síni, kde probíhaly přednášky jednotlivých účastníků. Šlo o docela významnou událost, jelikož v sále seděli kromě několika stovek petrohradských studentů také sám rektor univerzity, profesoři a dokonce představitelé generálních konzulátů Česka, Slovenska nebo Maďarska, kteří setkání zahájili svými úvodními projevy. Hlavními tématy přednášek studentů byly postoj k Rusku jakožto zemi pro naši seberealizaci a spolupráce s ostatními státy. Ve svém povídání jsem se kromě zmíněných témat v ěnoval také souvislostem mezi ruskou a českou kulturou a tomu, jak je možné zvýšit zájem o ruštinu a kulturu tohoto národa v českém prostředí. Hovořil jsem o našem gymnáziu a akcích, do kterých se pravidelně zapojuje – ostatně již dlouhé roky jezdí velkopavlovičtí studenti na Puškinův památník, mají možnost navštěvovat vernisáže nebo účastnit se četných akcí pořádaných Ruským kulturně osvětovým spolkem na Moravě. Mluvil jsem i o historických souvislostech mezi českými a ruskými umělci, o nichž se málo ví, ale je jich mnoho: pokud jde např. o literaturu, nejhranějším zahraničním autorem v České republice je Gogol, básnířka Marina Cvětajevová žila v Praze a věnoval a jí své verše, první překlad Evžena Oněgina byl inspirací pro spoustu našich předních spisovatelů. Velkou část povídání jsem však věnoval hudebníkům s Ruskem spjatých, zejména Jaromíru Nohavicovi nebo Oldřichu Havránkovi, který byl sbormistrem moskevského Velkého divadla. V závěru jsem se krátce zmínil také o mých aktivitách v ruském jazyce a o svém novém koncertním programu s ruskými písněmi, který budu připravovat pro červen a s nímž vystoupím i ve Velkých Pavlovicích. 

A jaké byly výsledky? Ač jsem to nečekal a vystoupení všech studentů byla na skutečně profesionální úrovni, poštěstilo se a porota mi udělila 1. místo, z čehož jsem měl samozřejmě nesmírnou radost. 

V neděli 16. prosince se šest petrohradských studentek za doprovodu profesorky Bogdalovové vypravilo s námi do Prahy, kde konference pokračovala. Mimo jiné jsme si vyzkoušeli učit ruské děti v jazykové škole, což byla zkušenost pro mě naprosto nová. Velice rád doplním, že delegaci z Petrohradu se naše hlavní město moc líbilo (sama paní Bogdalovová mi řekla, že si Prahu sama vybrala, aby konečně mohla vidět její pověstné věže) a že máme nejen vynikající trdelník, ale i nejhezčí vánoční stromek. 

Na tuto konferenci nikdy nezapomenu, jelikož mi dala spoustu fantastických zážitků. A jestliže platí, že i ty nejhezčí vzpomínky za čas zapomeneme, zcela určitě nezmizí přátelství s petrohradskými studenty, a věřím, že nás čeká ještě mnoho setkání, ať už ve městě bílých nocí nebo stověžaté matičce.  

Gymnázium * Student Vojtěch Antoš v ruském Petrohradě

Text: Vojtěch Antoš, student třídy Oktáva Gymnázia Velké Pavlovice / Foto: Archiv Gymnázia Velké Pavlovice / 29.1.2019