Literárně historická exkurze do Prahy

DEN 1.
Třídenní výlet do našeho hlavního města pro většinu z nás začínal bolestným vstáváním ve velmi brzkých ranních, (pro některé ještě pozdních nočních) hodinách, abychom stihli vlak. Sešli jsme se ještě pod rozsvěcující se noční oblohou a unavení jsme se vydali na dlouhou cestu do Prahy.

Po příjezdu jsme se vydali k hotelu Olšanka, kde jsme měli strávit následující dvě noci a uložili jsme si do jeho útrob zavazadla. Poté už o několik kilo lehčí jsme pokračovali do redakce týdeníku Reflex, který pod záštitou vydavatele CNC sdílí budovu i s deníkem Blesk. Právě tam jsme započali naši exkurzi a jeden z redaktorů nás zasvětil jak do pracovních postupů, podmínek, ale i do poněkud kuriózních situací, do nichž se čas od času dostávají.

Následovala prohlídka v poněkud vzdušnějších kancelářích Reflexu, kde mají novináři na práci více času, protože jsou týdeníkem, a proto tam panovala uvolněnější atmosféra. Při zajímavé přednášce se nám přestavil politický komentátor Bohumil Pečínka, dále nováček v Reflexu Tomáš Pergler a bývalý mezinárodní zpravodaj, nyní vedoucí webu reflex.cz Viliam Buchert. Poskytli nám mnohé rady a zajímavé postřehy z branže, ale i subjektivní zážitky a názory z cest a práce.

Dále jsme triskovým tempem směřovali na Pražský hrad za účelem zhlédnout výměnu stráží. Ale nejen to, obhlédnout i okolí Hradu a Chrám sv. Víta s průvodcem. Důkladná prohlídka nás zavedla až na úpatí Zlaté uličky nebo ke kostelu sv. Mikuláše. Následovalo představení Racek ve Stavovském divadle. I přes výkony hereckých hvězd jako je Taťjána Medvecká, Jan Dolanský, David Prachař, František Němec nebo Saša Rašilov, jsme byli z Čechovova díla poněkud rozpačití. Unaveni, avšak plni zážitků, jsme se odebrali zpět do hotelu Olšanka.

Inka Koutná, OKTÁVA

DEN 2.
Druhý den začal poněkud morbidně. Po vydatné snídani se celá třída přesunula na blízké Olšanské hřbitovy, největší pražské pohřebiště. Mezi hroby Jana Wericha, Jiřího Voskovce, Karla Jaromíra Erbena, Miroslava Tyrše a Ladislava Smoljaka se cesta zpět k hlavnímu vchodu hledala poněkud těžce, ale nakonec vše dobře dopadlo a my jsme se vydali na cestu do Seznamu.cz.

Tato firma si získala náš obdiv hned po našem příchodu. Byli jsme pozvání do zasedací místnosti, kde se nám dostalo bohatého občerstvení. Po krátkém seznámení s podstatou firmy nás zaměstnanci vzali na prohlídku celé budovy, ve které se nacházejí terasy, horolezecká stěna i posilovna, aby se zaměstnanci cítili lépe a rozvíjeli tak svou kreativitu. Klidnou atmosféru ve firmě podporuje i nepsaný zákon, díky kterému si všichni zaměstnanci mezi sebou tykají. Mnoho z nás mělo po zhlédnutí celé budovy jasno, chceme být zaměstnanci Seznamu.cz.

Plni dojmů z exkurze ve světě internetu jsme se vydali na Malostranské náměstí, kde se nám otevřeli dveře do politického světa České republiky, přesněji do Poslanecké sněmovny, kde jsme byli svědky sedmnácté schůze Poslanecké sněmovny. Shlížet z galerie na jednající poslance byl pro všechny jedinečný zážitek. Nebyl to ovšem jediný zážitek, který nám tato exkurze přinesla. Na mnohé z nás zapůsobila také bezpečnostní kontrola, sdílení jedné chodby s Tomiem Okamurou, ale největší podíl na našem nadšení měla jednoznačně paní Miroslava Němcová, díky které jsme se dozvěděli něco o práci a životě poslanců a o legislativním procesu při tvorbě nových zákonů.

Večer naše kroky zamířily do Divadla v Dlouhé, kde jsme zhlédli představení „Vlčí jáma“. Na každého zapůsobilo divadlo jinak, tudíž o rozrůzněné názory po skončení představení nebylo nouze. Jedna část třídy byla unavená, a proto se vydala do svých hotelových pokojů. Zato druhá část byla plná energie a touhy po poznání noční Prahy. S paní profesorkou jsme poznali noční život v Praze, Tančící dům, Lennonovu zeď, Karlův most i Národní divadlo pod rouškou tmy. Na závěr naše malá výprava zavítala do kavárny Slavia, ve které se scházely na kávu a kus řeči největší osobnosti české historie.

Barbora Švehlová, OKTÁVA

DEN 3.
Páteční dopoledne jsme opět strávili v médiích, tentokrát nás čekala exkurze v České televizi. Vydali jsme se tak přímo do centra veřejnoprávní televize, na Kavčí Hory. V obrovském komplexu budov, které byly vybudovány v 70. letech minulého století, nás přivítali průvodci a ve dvou skupinách nás provedli po hlavní budově, v níž se nachází televizní studia. Bohužel jsme si vybrali jako návštěvní den pátek, kdy už je většina programů natočena a pouze se stříhá. Do Kouzelné školky jsme se tedy k našemu zklamání nedostali, nicméně jsme nahlédli za oponu jinému pořadu pro děti, a to Planety Yó, jejíž moderátoři se s námi ochotně vyfotili. Měli jsme možnost vyzkoušet si i práci kameramana nebo televizní hlasatelky zpráv. Jiní si zase vyzkoušeli autentické kostýmy, třeba z pohádky Princ Bajaja.

Odpoledne jsme se přesunuli na Vyšehrad, kde jsme se s Prahou mohli rozloučit shůry z místa, odkud podle pověsti kdysi skočil Šemík s Horymírem. Nikdo z nás v sobě naštěstí sebevražedné sklony neprobudil a tak jsme se na vyšehradský hřbitov Slavín vydali pouze uctít zemřelé známé osobnosti. Snad si tedy alespoň někdo z nás v květnu u maturity vzpomene, že Jan Neruda, Božena Němcová nebo Karel Hynek Mácha jsou pochováni právě zde.

A pak už nás čekala jen cesta domů. Jako vždy jsme odjížděli unaveni, ale plni zážitků všeho druhu, tentokrát o to víc, protože to byl náš poslední společný výlet „na gymplu“. Snad každý z nás si během tří dnů v našem hlavním městě přišel na své, ať už ho zajímala Praha historická nebo moderní. Každý na výlet bude vzpomínat jinak, stejně jako na svá léta v kolektivu. Na závěr bychom rádi poděkovali našim profesorkám Bláhové a Holáskové, které exkurzi nejen připravily, ale také s námi měly svatou trpělivost během toulání se naším hlavním městem.

Eliška Mainclová, OKTÁVA

Fotogalerii z literárně historické exkurze do Prahy otevřete kliknutím na obrázek...

25-09-2014 PV