Draní peří - téměř zapomenutá tradice

Husy se dříve na vesnicích chovaly téměř v každém hospodářství. Tradičně po skončení polních prací od listopadu až do Vánoc, začalo na vesnici draní peří. Pokračovalo se i po Novém roce skoro až do března, kdy jsou ještě dlouhé večery. Hospodyně se mezi sebou domluvily a plánovaly, aby pozvané ženy mohly pomoci také sousedkám a vše se do jara stihlo sedrat. Hodně se zpívalo, vyprávělo, kdo s kým chodí, o tajných láskách, o svatbách, kdy a kam budou rukovat odvedení.

Dnes už má husy ve Velkých Pavlovicích opravdu málokdo. Když videokameraman Miroslav Grégr a místostarosta města Ing. Zdeňek Karber dostali tip, že se v ulici Herbenova dere peří, vzali do rukou fotoaparát a videokameru a šli pořídit do rodinného domu Štefků dokument pro budoucí generaci.

Paní Vladimíra Štefková zorganizovala draní peří v prostorách, které jak když vystřihnete z poloviny minulého století a tím pádem si ženy, které přišly na pomoc s draním, mohly připadat, že jsou opět v prostředí, ve kterém tuto činnost odkoukali od svých rodičů a prarodičů. Peří na draní se musí nechat důkladně vysušit, aby šlo dobře drát. Po hrstech se vyndává na stoly před dračky a ty derou a derou, dokud není všechno hotové.

Při draní je také důležité doplňovat tekutiny a také něco zakousnout. Jak jsem se mohl přesvědčit, tak při draní si ženy pěkně zavzpomínaly i na časy dávno minulé a při pohárku vína si i pěkně zazpívaly.

Spánek pod duchnou je největší odměnou. „Duchna je lehounká, to se to pod ní spinká,“ pochvaluje si paní Štefková. Podle žen peří vydrží pořád. Jen by se mělo občas vyčistit.

Říká se, že „dobrá hospodyně pro peříčko i plot přeskočí“. Velkou chloubou nevěsty v minulosti bylo, kolik hotových peřin měla do výbavy. Jak jsme se dozvěděli, u Štefků se dnes dere peří především pro vnoučata.

Fotogalerii z draní peří otevřete po kliknutí ZDE

DRANÍ PEŘÍ
Krátký film VIDEOSTUDIA GRÉGR Velké Pavlovice